Sezóna 2015

Možná to byl předešlý sameček, který se chtěl vrátit, možná nebyl. Každopádně ihned poté, co se objevil pod zábradlím, se spustila pranice. Oproti rvačkám v předchozích letech bylo jasné, kdo je kdo. Takže můžeme konstatovat, že nejprve měl vetřelec převahu nad domácím mladým samečkem. Jakmile se však do souboje zapojila i domácí samička, byl společnými silami domácích poražen na lopatky a vytlačen pod zábradlím. Obránci lodžie tedy zvítězili. Prozatím…

 Starší vetřelec v souboji nejprve poráží na lopatky mladého domácího samečka (2015-03-21). (Pokračování textu…)

Jinde jich už dávno mají šest (v Blatné, v Budapešti nebo v Dettingen), jinde pět (v Třeboni) a jinde se teprve vejce snáší nebo se ještě ani nezačalo. U nás se letos první vejce objevilo v pondělí třináctého dubna.

(Pokračování textu…)

Jak známo z románu Betty MacDonald s vejci to nemusí být vždy jednoduché. Když samička letos snesla 13. dubna první vejce, sameček se s ním nejprve seznamoval tak, že ho, dalo by se říci oťukával. Ve skutečnosti ovšem do vejce nekloval, ale zkoumal ho otáčením a kotoulením. Jeho první setkání s vejcem (ve svém krátkém životě něco takového nejspíše viděl poprvé) je zachyceno na videu, které si můžete prohlédnout na videozáznamu: (Pokračování textu…)

Dnes ráno snesla samička šesté vejce. Je to pravděpodobně letos vejce poslední. naznačuje to řada průvodních jevů.

Obvykle samička začíná sedět po snesení vejce předposledního. To, že tomu tak je, má prostý důvod: Samička snáší vejce obden; někdy může být doba mezi snesením vajec i delší (u našich poštolek několikrát i tři dny – viz. statistické kalendárium). Vylíhnout se však poštolčata mají v co nejkratším časovém úseku. Letos to zprvu vypadalo, že předposledním vejcem je vejce čtvrté, ale to, že na něm samička i sameček trávili více času, bylo zřejmě také způsobeno chladnějším počasím. Od 20. dubna  už samička také nepřespává na bidýlku, i když první noci netrávila na vejcích celé. (Pokračování textu…)

Poštolky v naší lodžii už 26. den pečlivě sedí na vejcích, které se i sameček přes své mládí a nezkušenost naučil bravurně zasednout. Střídá spolehlivě samičku a občas se zřejmě hlásí o sezení jen tak, aby se samička mohla prolétnout, a hlavně, aby sám mohl na vejcích posedět. Kromě toho, že jí nosí proviant na hnízdo, mají zřejmě ještě někde poblíž společnou spíž, jejíž místo se nám zatím nepodařilo přesně identifikovat.

Oba na vejcích provádějí úkony potřebné pro zdárný vývoj zárodků. Otáčejí se na nich, obracejí je tak a po zasednutí s nimi klechtají do stran. Období intenzivního zahřívaní, odborně nazývané inkubace se přitom pomalu chýlí ke konci. (Pokračování textu…)