Nikoliv pode a nade mlejnem husy, ale poštolky v naší lodžii.
Po celý den opakovaně otravovalo odrostlé poštolče, přeletovalo po celé lodžii a přistávalo na kameře na dveřích, takže ji několikrát nastavilo nečekaným a neotřelým způsobem. Jakožto staří suchaři a konzervativci jsme ji pak museli nastavovat zpět.
Večer se pak zřejmě ten samý výrostek popral u dveří se samičkou.
Už z toho, jak sameček začal nosit v září samičce hraboše bylo jasné, že na něho přichází druhé jaro. I když už je listopad, tak drobnou pozornost donese skoro každý den a pravidelně před samičkou předvádí, jakým je budovatelem hnízd. Důlek, který vyvrtěl, je dokonalý. A skoro každé ráno se se samičkou páří na zábradlí či na bidýlku.
Včerejší návštěva u poštolek na konci naší ulice nás vedla k úvaze, zda tamní pár může být ten „náš“. Odpovídá vzhled a dovednosti tamních poštolčat tomu, jak by mohla vypadat poštolčata „našeho“ letošního páru? Samička přespala v naší lodžii naposledy v noci na 30. dubna. Do té doby zde přespávala pravidelně každou noc a nemohla tedy někde jinde řádně sedět na vejcích. Z pozorování z let předchozích, můžete odvodit, že poštolčata by byla ve věku asi 24 dnů od vylíhnutí toho posledního. Jak ta z let 2007-2016 vypadala a co uměla?
2007
Poslední z pěti poštolčat se onoho roku, kdy u nás poštolky hnízdily poprvé, vylíhlo 5.června. 29. června už všechna trávila většinu dne v květináčích. O den později se už začala, ještě s posledním chmýřím na hlavě a křídlech promenovat po zábradlí.
Více o průběhu hnízdní sezóny najdete zde.
2007/06/29
