Nějaké horké novinky nečekejte, i když beton i kovové zábradlí naší lodžie jsou rozpálené.
Po zmizení poštolčat, letos, asi díky tvrdšímu odchovu ze strany rodičů, neobvykle časném, zela lodžie po několik dní takřka prázdnotou. Ale pak se objevil další, plně vybarvený sameček, a chvíli nebylo jasné, kdo vlastně lodžii opanuje. Letošní mladistvý otec nicméně, jak se zdá, vyklidil v tichosti pole.
Samička a sameček na bidýlcích u dveří 2015/08/15 (Pokračování textu…)
Nikoliv pode a nade mlejnem husy, ale poštolky v naší lodžii.
Po celý den opakovaně otravovalo odrostlé poštolče, přeletovalo po celé lodžii a přistávalo na kameře na dveřích, takže ji několikrát nastavilo nečekaným a neotřelým způsobem. Jakožto staří suchaři a konzervativci jsme ji pak museli nastavovat zpět.
Večer se pak zřejmě ten samý výrostek popral u dveří se samičkou.
Už z toho, jak sameček začal nosit v září samičce hraboše bylo jasné, že na něho přichází druhé jaro. I když už je listopad, tak drobnou pozornost donese skoro každý den a pravidelně před samičkou předvádí, jakým je budovatelem hnízd. Důlek, který vyvrtěl, je dokonalý. A skoro každé ráno se se samičkou páří na zábradlí či na bidýlku.
Jako každým rokem touto dobou jsme probrali záznamy z letošního hnízdní sezóny a uspořádali je do kalendáře na rok příští.
Byla to sezóna všestranně dramatická. Hnízdění bylo ohroženo již na začátku roku plánovanou akcí tzv. zateplení našeho panelového domu. Na rozdíl od nás poštolky nic zlého netušily, a tak se věnovaly akutnějším problémům vlastním: jak vystrnadit druhý pár (vystřídaly se zde během roku minimálně tři), jak vysedět vejce, jak nakrmit hladové krky poštolčat. Pár letos u nás hnízdící byl velmi mladý, alespoň sameček. A tak se musili všechno naučit. Poštolčata měla poněkud spartánský odchov a boj o přežití jedno z nich nezvládlo. Ale jako zázrakem ho nahradilo jiné, které si jen tak přiletělo a už zůstalo. Nyní sedí rodičovský pár na bidýlkách a snad se mu zdá o tom, jak bude vše báječné v roce příštím. (Pokračování textu…)
