O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nepíšeme o ní poprvé. Malá sousedka přiletí skoro každé ráno. Sleduje totiž bedlivě „našeho“ samečka. Dnes ráno se s ním potkala v koši vedle hnízdní bedýnky se šesti vejci, na kterých sedí domácí samička. Ta si účast na vyhánění vetřelkyně nemohla také nechat ujít… Pokračovat ve čtení „Jeden plus dvě“
„Náš“ pan poštolka nosí paní poštolce všelicos. Hlavně ovšem tradiční poštolčí pochoutku, hraboše. Většinou jí je předává někde poblíž vyhlédnutého hnízda, přebytky končí ve spíži, kterou má někde na protější straně ulice. Pokračovat ve čtení „Když se budí netopýři“
Dnes ráno trávil „náš“ poštolčí pár obvyklým způsobem. Bylo slunečné a tak si mohli dát s výhodou sluneční lázeň. Paní poštolka teď pořád po panu poštolkovi něco hlasitě vyžaduje a jen on jí rozumí, co vlastně chce. Pokračovat ve čtení „Březnové ráno“