
Tím hůře bude v lesích, v této krajině plné závějí, tam, kde jiskří mráz místo táborového ohně, kde jsou rysové místo čuníků a kde ulovíte poštolku, nikoliv však tučnou husu.

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolky, myši a jiná zvířena v literatuře, filmu, hudbě, výtvarném umění….

Tím hůře bude v lesích, v této krajině plné závějí, tam, kde jiskří mráz místo táborového ohně, kde jsou rysové místo čuníků a kde ulovíte poštolku, nikoliv však tučnou husu.

Už jsme tu dlouho neměli žádnou poštolku literární. Abychom tedy nezanedbávali poštolčí poezii, zde je jedna brožovaná báseň od Pavla Šruta: Pokračovat ve čtení „To v akci Z: zabili poštolku“

Z ničeho nic nám zmizel ježek, čert ví, kam on to mohl běžet. To znamená, že Anežka a já jsme tedy bez ježka. Útěk byl zřejmě bleskový, já mu jich nandám, ježkovi! Zmizí, a člověk zamešká kdeco, a čeká na ježka.
Občas se nám podaří najít nějakou další báseň či píseň, jejímž hrdinou je poštolka. Nedávnou jsme narazili na jednu taneční lidovou z Madagaskaru. Jmenuje se Mandihiza rahitsikitsika. Pokračovat ve čtení „Hitsikitsika“

Při poslouchání rozhlasu nás zaujala ranní úvaha Vladimíra Justa Vlaštovky čili hirunďata: Pokračovat ve čtení „Podle vzoru hirunďata“