Říkadlo poštolčí

Byl u nás kolega s pěkným ptačím jménem Slavík a když spatřil „naše“ poštolky, zarecitoval:

Mláďata poštolky
nechodí do školky.
Stačí, když jim máma poví,
jak se v poli myši loví.

 

Autora nezná a ani nám se ho (zatím) nepodařilo dohledat.

Už ve starém Egyptě

Poštolky zřejmě chovali už staří Egypťané a krmili je myšmi domácími. Více se dozvíte z článku o tom, jak zemřel SACHM 2575: Fatal force-feeding or Gluttonous Gagging? The death of Kestrel SACHM 2575.

Článek mi připomněl mumie poštolek a sošky, které byly k vidění v regionálním muzeu v Kolíně na výstavě Poklady starého Egypta; Sbírka Josefa Ferdinanda Habsburského. Pokračovat ve čtení „Už ve starém Egyptě“

The Windhover

O myších básnil už kdekdo. Myšmi se hemží Goethův Faust, na Johanna Wolfganga navazuje i Jiří Suchý s Písní o myši a jedu, myš inspiruje básnické výtvory lyrického zloděje Karla Čapka v Povídkách z druhé kapsy. Inspirovala i Carolla Lewise v Alence v kraji divů; báseň v podobě  smutného sáhodlouhého ocásku zde recituje Alence a ostatním účastníkům kuriálního závodu sama Myš. Myš nemůže chybět mezi zvířenou, jíž se věnuje Christian Morgenstern či Emanuel Frynta, který velmi dobře ví jak “ kočky, psi a bytné / na první pohled odliší / ve spíži slona od myši.“. Hlodavci čistě přírodnímu je pak věnována báseň Roberta Burnse To a Mouse, On Turning Her Up In Her Nest With The Plough(text v překladu J.V. Sládka), kterou jsme již zmiňovali v článku O myších a poštěPokračovat ve čtení „The Windhover“