
Občas propadáme dojmu, že poštolky literární se vykytují v české poezii vlastně nevyskytují. Náhodně jsme však narazili na další bílou vránu, vlastně poštolku, v básni Josefa Topola A co zbude po nás? Pokračovat ve čtení „A co zbude po nás?“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolky, myši a jiná zvířena v literatuře, filmu, hudbě, výtvarném umění….

Občas propadáme dojmu, že poštolky literární se vykytují v české poezii vlastně nevyskytují. Náhodně jsme však narazili na další bílou vránu, vlastně poštolku, v básni Josefa Topola A co zbude po nás? Pokračovat ve čtení „A co zbude po nás?“

Na Sedlisku patnáctiletý Prudků Pavel se svými hnědáky také oral svůj kus…. Vysoko nad Pavlem perutěmi mává poštolka — krouží, kolíbá se, nadnáší a pojednou stojí jak k nebi přibitá a shůry dolů bystře slídí, kde by co v zorané zemi zahlédla.

Kočka na větvi.
Tlustý kos na druhé.
Přesto moc daleko… Pokračovat ve čtení „Kočka na větvi a na balkoně“
Když jsem koukal na měsíček, z lesa houkal na mě sýček; když jsem koukal na měsíc, z lesa houkal na mě sýc…
…tak se praví v jedné z písniček bez muziky od Emanuela Frynty .
Athene noctua portrait ; Trebol-a (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons
Sýček obecný, zvaný též kulich, byl ve starověkém Řecku symbolem moudrosti a věrným průvodcem bohyně Pallas Athény (odtud má i své latinské jméno jméno Athene noctua). Jinde i v našich zemích, byla s touto roztomilou a kdysi hojnou sovičkou spojena řada pověr; měla přinášet neštěstí a svým houkáním věštit smrt. V současné době mu, alespoň v České republice, hrozí vyhubení. Pokračovat ve čtení „Nenoste sýčky do Atén“

Před padesáti lety vyšla kniha Barryho Hinese A kestrel for a knave, příběh patnáctiletého chlapce Biily Caspera, syna yorkshirského horníka, jehož jediným přítelem je poštolka Kes. Pokračovat ve čtení „Kes slaví padesátiny“