O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Hraboš polní (Microtus arvalis) – drobný hlodavec velikosti myši domácí; má zavalitější tělo, menší uši, kratší ocásek. Důležitá součást jídelníčku malých šelem a dravců.
Při jarních soubojích poštolek nejde vždy jen o teritorium. Může jít i o hraboše. Jako tuto sobotu v podvečer, když jednoho domácí sameček přinesl samičce. Kde se vzala, tu se vzala, objevila se i cizí poštolka s jasným cílem snadného nabytí kořisti. Pokračovat ve čtení „Souboj o hraboše“
Poštolčí sezóna začíná obvykle už na podzim. Dnes po poledni to potvrdil „náš“ domácí pan poštolka, když paní poštolce přinesl pěkného tučného hraboše. Pokračovat ve čtení „Jaro na podzim“
Kde jsou ty časy, kdy matka poštolka trhala poštolčatům potravu na drobounké kousíčky. Poštolčata dospěla do věku, kdy už by chtěla jíst sama bez pomoci. Ovšem potravu si ještě sama naporcovat neumějí, a tak se snaží spolknout donesenou kořist vcelku. Pokračovat ve čtení „Polykači všeliké havěti“
Sousedka „našich“ poštolek, ta s hnědým ocáskem, se stává specialistkou na loupeže. Pokračovat ve čtení „Jak ukrást hraboše“
Kromě našeho domácího páru k nám pravidelně létá další poštolka – mladá samička. Od samičky domácí je snadno rozlišitelná. Její pruhovaný ocásek totiž není šedý, ale rezavě hnědý. Domácí se s ní dosti zlobí, ale ona si z nich nic moc nedělá. Těžko říci, zda ji více lákají hraboši, které nosí sameček, nebo ta velká budka s urostlým poštolákem. Pokračovat ve čtení „Třetí poštolka“