O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Hraboš polní (Microtus arvalis) – drobný hlodavec velikosti myši domácí; má zavalitější tělo, menší uši, kratší ocásek. Důležitá součást jídelníčku malých šelem a dravců.
Kde jsou ty časy, kdy matka poštolka trhala poštolčatům potravu na drobounké kousíčky. Poštolčata dospěla do věku, kdy už by chtěla jíst sama bez pomoci. Ovšem potravu si ještě sama naporcovat neumějí, a tak se snaží spolknout donesenou kořist vcelku. Pokračovat ve čtení „Polykači všeliké havěti“
Sousedka „našich“ poštolek, ta s hnědým ocáskem, se stává specialistkou na loupeže. Pokračovat ve čtení „Jak ukrást hraboše“
Kromě našeho domácího páru k nám pravidelně létá další poštolka – mladá samička. Od samičky domácí je snadno rozlišitelná. Její pruhovaný ocásek totiž není šedý, ale rezavě hnědý. Domácí se s ní dosti zlobí, ale ona si z nich nic moc nedělá. Těžko říci, zda ji více lákají hraboši, které nosí sameček, nebo ta velká budka s urostlým poštolákem. Pokračovat ve čtení „Třetí poštolka“
První hraboš rozhodně nebyl poslední . Od té doby, co domácí sameček přinesl samičce letošního prvního hraboše, jí nosí denně minimálně dva. Pokračovat ve čtení „… více hrabošů“
Staré poštolčí přísloví sice říká, že jeden hraboš jako nedělá, ale když sameček přinese prvního samičce jako dárek, rozhodně se už jaro blíží.