O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Savci (Mammalia)
Domácí poštolčí sameček stále nosí na hnízdo aspoň jednoho hraboše denně, což je na tuto roční dobu docela nezvyklé. Potlouká se tu stále ještě i poštolka s šedým ocáskem. Sameček, jak se zdá, nečiní rozdílu mezi ní a svou letošní družkou (tu s ocáskem hnědý). Pokračovat ve čtení „Rychlejší vyhrává“
Letošní poštolčata už jsou dávno pryč. Jejich rodiče jsou ovšem – stejně jako v minulých letech – stále tady. A on jí dokonce občas přinese hraboše. Pokračovat ve čtení „Říjnový hraboš“
Občas se předávka kořisti nevyvede nebo jeden z páru prostě hraboše z nějakého důvodu upustí. Už jsem o tom v minulých letech psali (viz např. Letící hraboš). Tentokrát bylo důvodem pádu hraboše to, že se zachytil o zábradlí, když je poštolka přelétala. Pokračovat ve čtení „Pozor, letí hraboš!“
„Naše“ poštolčata mají aktuálně jeden hlavní úkol: růst. A aby aby zdárně rostla a prospívala, musí řádně jíst. O potravu se jim stará tatínek a maminka je nakrmí. Většinu jejich potravy přitom letos tvoří hraboši a jiní drobní hlodavci. Pokračovat ve čtení „Stravování“
Příběh s krtkem, kterého pan poštolka přinesl své družce tento čtvrtek neskončil ani v pátek ráno, jak jsme se původně domnívali. Paní poštolka zřejmě chtěla na zelený čtvrtek něco vhodnějšího, třena ještěrku. Nebo jí zkrátka krtci nechutnají. Pokračovat ve čtení „Krtek sem, krtek tam“