O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Savci (Mammalia)
Někdy se zkrátka předání úlovku nepovede. Dnes nedočkavá paní poštolka doslova vyrazila panu poštolkovi z pařátu hraboše, kterého jí přinesl k obědu. Hraboš skončil v dolním koši, odkud ho pan poštolka vylovil a odletěl s ním do spíže. Paní poštolka tak o hraboše přišla, i když tomu nejprve nechtěla uvěřit a hledala ho dole v koši… Pokračovat ve čtení „Ztráta hraboše“
Nestalo se to poprvé. Letos dokonce poněkolikáté. Na jídelním lístku našich poštolčích podnájemníků jsou – hlavně teď na jaře – naši oblíbení sousedé netopýři. Dnes na lovecké zvyky „našeho“ pana poštolky zase jeden doplatil. Pokračovat ve čtení „Netopýří problém“
Vysněný kraj blahobytů, kde pečení hraboši padají sami poštolkám do zobáku, možná existuje někde v poštolčích bájích a pověstech. Ve skutečném životě je letící hraboš obvykle nesen v pařátech či zobáku dravce. Občas pak hrabošův pád způsobí to, že ho poštolka upustí. To se právě přihodilo „naší“ paní poštolce dnes odpoledne. Pokračovat ve čtení „Letící hraboš“
Všude se pomalu či rychleji rozbíhá hnízdní sezóna a tak nastal čas probrat a aktualizovat naši tabulku odkazů na online sledované poštolky. Na různých místech už lze sledovat více či méně pokročilé námluvy. Poštolky jsou už stále častěji vidět i v Brně na Francouzské ulici (info o živém přenosu). Pokračovat ve čtení „Z cizích luhů a hájů“
Dolů, dolů, dolů. Nic jiného se nedalo dělat, Alenka tedy brzy začala znovu mluvit. „Minda se po mně jistě dnes bude shánět!“ (Minda byla Alenčina kočka.) „Doufám, že nezapomenou při svačině na její misku mléka. Mindo, drahoušku, kéž bys tu byla dole se mnou! Ve vzduchu sice, myslím, nejsou žádné myši, ale mohla bys tu chytit netopýra a to, víš, je skoro jako myš. – Ale jedí vůbec kočky netopýry?“ A tu začala být Alenka trochu ospalá a počala si odříkávat: „Jedí kočky netopýry? Jedí netopýry kočky?“ a někdy: „Jedí netopýři kočky?“ a1e jelikož, jak vidíte, nedovedla odpovědět ani na jednu, ani na druhou otázku, bylo to celkem jedno, jak ji položila. Cítila, že usíná, a právě se jí začalo zdát, že se vede za ruku s Mindou a ptá se jí velmi vážně: „Nuže, Mindo, řekni mi pravdu, jedlas někdy netopýra?“ – když tu najednou buch! – dopadla na hromadu suchého listí a bylo po pádu.
Pokračovat ve čtení „…řekni mi pravdu, jedlas někdy netopýra?“