To, že jsme se na déle než měsíc odmlčeli neznamená, že se v naší lodžii nic neděje. Rorýsi se, na to jak hlasitě kolem svištěli v předchozích dnech a týdnech, v tichosti vytratili po polovině července.
Prakticky ve stejnou dobu (17. července) se u nás zabydlela samička poštolky. Nevíme, zda je to ta stejná jako na jaře a pokud ano, co celou tu dobu vyváděla. Vyvedla někde poštolčata? Nebo vůbec letos nezahnízdila? Kam se poděl sameček? Pokračovat ve čtení „Zpráva o stavu lodžie“
Proč o poštolkách?
Za dávných a dávných časů, někdy těsně po roce 1986, kdy jsme se nastěhovali do nového bytu v panelovém domě v sídlišti na okraji Brna, se v naší lodžii objevily poštolky. Dlouhá léta byla jejich oblíbeným místem pro přespání a od roku 2007 zde i hnízdí. Vybraly si k tomu nejprve zastrčený kout za starou skříňkou vystrčenou do lodžie po požáru. Do jejich soukromého života se snažíme zasahovat co nejméně. Pokračovat ve čtení „O myších a poštolkách“
Od doby, kdy jsme vloni popisovali, jak vypadá naše lodžie z pohledu vnějšího pozorovatele, se k nepoznání změnila. Zvenku i zevnitř.
Pro vnějšího pozorovatele vypadá nyní takto. Ten pták na zábradlí není nikdo jiný než „naše“ letošní samička. A ano, to nalevo nad okny je rorýsovník. Ale ani u rorýsů, kteří se zatím letos v sídlišti ještě neukázali, není jisto, že se jim nové bydlo zalíbí.
Pokračovat ve čtení „Pohled zvenčí“
Podzim, alespoń ten astronomický je tu, a stavba která nám a našim poštolkám od konce března komplikuje život, je tu stále. Dostalo se nám sice bleskového světle okrového nátěru a před těmi částmi fasády, které nemají ještě okrášlit balkony a zábradlí, už sice zmizelo, ale jinak tu žádný čilý ruch nepanuje. A ano, ovšem, neměli bychom zapomenout na rorýsovník, osazený nad okny naší ložnice.
Jelikož zde panuje klid a lešení výrazně ubylo, tak ony zbylé kusy se staly oblíbeným místem pro mezipřistání ptačích návštěv, povětšinou sýkorek a rehků, ale i vrabců.
Pokračovat ve čtení „Návštěvníci“