O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus)
Ten březnový citát v předešlém příspěvku byl poněkud předčasný. Na jaro zatím zapomeňme. Dnes odpoledne po třetí hodině začalo sněžit a ledový vítr zafoukal čerstvým prašanem celou lodžii. Když přiletěla poštolka na zasněžené bidýlko, tak marně hledala závětří. Ucloumána větrem se nakonec rozhodla odletět. Pokračovat ve čtení „Stopy ve sněhu“
Na Sedlisku patnáctiletý Prudků Pavel se svými hnědáky také oral svůj kus…. Vysoko nad Pavlem perutěmi mává poštolka — krouží, kolíbá se, nadnáší a pojednou stojí jak k nebi přibitá a shůry dolů bystře slídí, kde by co v zorané zemi zahlédla.
I když se má ještě ochladit (a ne zrovna málo), tak jaro je zřejmě opravdu ve vzduchu. Dnes k nám přiletěl s poštolčí samičkou na návštěvu sameček dokonce dvakrát. Hned po ránu, ještě před sedmou, a pak odpoledne před půl čtvrtou. Hlasitě na sebe tikali a vyzpěvovali a samička se rozčileně vrtěla v bedýnce pod bidýlky u dveří. Odpoledne se do ní vrhl i sameček. Pokračovat ve čtení „Dvě návštěvy“
V neděli 11. března jsme sáhli do skříně a vytáhli 3 kamery, které snesou teploty do 0° C. Prvním zaznamenaným návštěvníkem byl náš starý známý brhlík:
Poštolčí nápadník se dnes opět ukázal. „Naše“ samička ovšem nebyla doma, nebo si zkrátka špatně domluvili kdy a kde se sejdou, tak hned zas zmizel. Je to ovšem fešák, tak se jí snad zalíbí. Pokračovat ve čtení „Den poté“
