Bylo sneseno dle očekávání v pondělí nad ránem. Poprvé jsme ho pod poštolkou zahlédli v 6:50. V 7:05, když se objevil sameček s myšem, bylo jasné, že jsou vejce opravdu dvě:
Dlouho očekávané vejce
Pod bedlivým okem kamer sledujících hnízdění poštolek se už od konce minulého týdne začínají líhnout poštolčata. V pátek (11. května) se první vylíhlo na vodárenské věži v holandském Hoogeveen. Líhnou se už i na jihu Čech v Třeboni; ovšem tam už přenos také postihly bouřky, které vyřadily z provozu kamery. U nás páteční bouřka kamery ušetřila, s jejími následky jsme však po několik dalších dní zápolili na nahrávacím serveru.
„Naše“ poštolka ale zřejmě na okamžik, kdy její činnost nebude zaznamenávána, čekala. V sobotu nad ránem konečně snesla první vejce.
O příčině změny záběru kamery 3
Možná jste si všimli, že záběr kamery snímající nové hnízdo a bidýlka nad ním se před několika dny změnil. Přenastavení provedl osobně „náš“ poštolčí sameček 10. května v těsně před půl sedmou hodinou ranní. Pokračovat ve čtení „O příčině změny záběru kamery 3“
Jako malá
„Naše“ poštolčí samička se, pokud je sameček na dohled, chová úplně nemožně. Je jako malá. Ječí, poletuje a když jde o nějakého toho myše nebo ještěrku, tak k tomu jekotu ještě vehementně mává křídly. Asi bude opravdu mladá. A sameček s ní má svatou trpělivost, i když občas to vypadá, že když včas neulétne, tak ho taky sní. Pokračovat ve čtení „Jako malá“
Poštolčin zval ku lásce hlas
Již na základní škole nás paní učitelka Sladkovská poučila, že sameček od hrdličky se jmenuje kulásec, což jasně vyplývá z Máchova Máje:
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj. Pokračovat ve čtení „Poštolčin zval ku lásce hlas“