O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus)
Nový rok začíná u nás v lodžii, pokud zde poštolky tráví zimu, vždy stejně: bez poštolek. Silvestrovské petardy totiž každého nocujícího opeřence bezpečně zaplaší (viz Jak zaplašit poštolku). A tak na Nový rok čekáme, zda a kdy se zase vrátí. Letos se objevily hned po ránu. Nejprve přiletěl On. Ranní návštěva a inspekce hnízda patří k jeho každodenním rituálům. Pokračovat ve čtení „Na Nový rok o poštolčí krok“
Konec třináctého roku, který jsme strávili s „našimi“ poštolkami, je za dveřmi. Jako každým rokem touto dobou jsme tedy probrali záznamy z letošního hnízdní sezóny a uspořádali je do kalendáře na rok příští.
Na Boží hod vánoční si chvilku k rozjímání našly i poštolky v naší lodžii.
Od zítřka za týden tu máme Štědrý den, ale u nás v lodžii to vypadá, jako by měly být velikonoce. Počasí za mnoho nestojí, samá mlha a plískanice, ale „naše“ poštolky si zřejmě vzaly do hlavy, že bude jaro.
Každým rokem míváme v lodžii v květináči malý vánoční stromeček. Ten loňský zdárně přežil období, kdy jsme ho pro jistotu drželi mimo dosah poštolek, a tak jsme do před několika dny vynesli na skříňku. Malá jedlička bělokorá (Abies Alba) vypadá stále ještě jako košťátko a také dosud není ozdobena. Ale „naše“ poštolky už v tom mají zcela jasno: Pod stromeček patří dárky. A jaký dárek pod stromečkem nejvíce potěší? Přece myš. Pokračovat ve čtení „Jaký dárek pod stromeček?“