O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus), poštolka jižní (Falco naumanni), poštolka rudonohá (Falco vespertinus). poštolka pestrá (Falco sparverius), poštolka australská (Falco cenchroides)…
Do denního programu „našich“ poštolčat patří neodmyslitelně ranní rozcvička. Je při ní potřeba protáhnout všechny svaly a především procvičit křídla. Cvičí všechna. Jak vidíte na snímku nahoře rozpětí křídel těch největších už pokryje skoro celou hnízdní bedýnku. Pokračovat ve čtení „Ranní rozcvička“
Hrabošů nenosí „naše“ poštolčí samička v posledních dnech zrovna mnoho. I když v sobotu a neděli už jich bylo šest. Nemá v podstatě šanci jimi mláďata nakrmit. Malí hladounci se na ni vrhají, jak jen se objeví, a ten nejrychlejší donesenou kořist urve. Pokračovat ve čtení „A vítězem se stává…“
„Naše“ poštolčí samička přináší v posledních dnech jen tak tři – čtyři hraboše denně a k tomu něco menšího – zřejmě hmyz, kterému pracovně říkáme „chrousti“. O tom, co se děje mimo naši lodžii přehled nemáme, ale na anténě protějšího domu je teď nevídáme a tak snad loví. Pokud ovšem jen na nějakém pro nás méně nápadném místě nečeká na samečka. Pokračovat ve čtení „Jako na cizího…“
Pokud mají „naše“ poštolčata to štěstí, že jim samička přinese hraboše, je jasně vidět, že to je právě to, co jim chutná nejlépe. Těm dvěma nejstarším už je dnes čtrnáct dní a už jsou v tom věku, kdy se snaží hraboše urvat pro sebe a schovat pod křídly před ostatními. A poté naráz spolknout, což se jim u menších myšáků občas už i podaří. S těmi většími je potíž a tak samička hraje s poštolčaty přetahovanou. Když jsou zvláště zarputilá, tak jim zkrátka myše nechá. Pokračovat ve čtení „Myš na hraní“
Nejprve přišel poštolčí poštou e-mail:
„Od včerejška pozorujeme (nedíváme se ale pořád), že samice je na hnízdě velmi málo a bojíme se, že se něco stalo samečkovi a ona se teď musí starat sama. Doufáme, že se mýlíme…“ Pokračovat ve čtení „Problémy v zásobování“