O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Protagonisty toho příběhu jsou: On – poštolčí sameček z naší lodžie, Ona – poštolčí samička z naší lodžie… a myš, přesněji řečeno jeden hraboš polní, kterého nejprve sameček přinesl samičce, ona ho pak schovala, aby ho v zápětí nabídla samečkovi, on jí ho opět přinesl … a tak dále, a tak dále. Příběh z pondělí 23. března se v letošním nadbytku hrabošů pravidelně opakuje a názorně ukazuje, že i mezi poštolkami je důležitá tahleta zdvořilost. Pokračovat ve čtení „Zdvořilost“
Letošním ptákem roku se stal náš oblíbenec : jiřička obecná (Delichon urbicum). Důvod naší záliby v jiřičkách (podobně jako vlaštovkách nebo brhlících) je prostý. Také máme rádi stavění z hlíny. Pokračovat ve čtení „Pták roku 2020“
Už jsme tu o tom několikrát psali. „Naše“ poštolčí samička si schovává nezkonzumované hraboše za oknem do květináče pod jedličku. Když se sameček zdrží se svačinou či obědem, hraboše vytáhne a pochutná si na něm. Pokračovat ve čtení „Jak nepřijít o svačinu“
Nálety sousedů a sousedek pokračují. Občas není sice jasné, kdo to vlastně letí kolem, ale bojový pokřik domácích dává tušit, že to není zrovna našinec.
Už od čtvrtka, kdy se tu opět častěji objevuje poštolka ze sousedství – ta s hnědým ocáskem, o tom přemýšlíme. To, že jsou samičky minimálně dvě, je jasné. Ale kolik se tu motá vlastně samečků? Pokračovat ve čtení „Jeden nebo dva?“