O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Od té doby, co nový nápadník přinesl „naší“ samičce hraboše, tedy od úterka, to u „našich“ poštolek vypadá jako na jaře. Tedy skoro. Nošení drobných pozorností samičce tahle pozdě na podzim jsme tu zažili i v roce 2015; tehdy se sameček dokonce se samičkou i pářil (viz Druhé jaro). Pokračovat ve čtení „Jako na jaře“
Sameček, který se zde objevuje po odletu letošního otce poštolčí rodiny, to nemá lehké. Domácí samička ho vytrvale zahání. Dnes tedy zvolil jinou taktiku a přinesl jí hraboše, kterého si vzala a následně spořádala, i když to byla už její druhá odpolední svačina nebo spíše večeře. Prvního hraboše si přinesla sama… Pokračovat ve čtení „Láska prochází žaludkem“
„Náš“ poštolčí sameček, který do té doby pravidelně v lodžii přespával, se vytratil nad ránem 25. října. Pravidelným nocležníkem a občas i denním hostem je tu od té doby už pouze poštolčí samička. Sameček se objevil jen 1. listopadu a podle toho, jak se k němu samička měla, to zřejmě nebyl ten pravý. Pokračovat ve čtení „Sama samička“
I když u nás již léta bydlí ve škvírách za atikou na obou stranách našeho bytu, na kameře v lodžii se dnes objevil zřejmě poprvé: Vrabec polní (Passer montanus). Pokračovat ve čtení „Vrabčák“
O tom, že kočka domácí je šelma a k jejím oblíbeným kratochvílím patří lov ptáků, jsme tady už psali (viz Kočka na větvi a na balkoně). Věděli to již naši předkové, neboť jinak by zřejmě nevznikla píseň o mrňavé kočičce, co chytila ptáčka strnada, jejíž mnohé verze najdeme nejen ve sbírkách Karla Jaromíra Erbena, Boženy Němcové či Františka Bartoše: Pokračovat ve čtení „Kočky a ptáci, ptáci a kočky“