O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zvířecí nájemníci a návštevníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Tak, jako každý podzim navštěvuje naši lodžii pravidelně ptačí drobotina. Smíšená tlupa složená ze sýkor koňader a modřinek, často doprovázená i brhlíkem, obvykle prošmejdí všechna zákoutí tohoto velkého krmítka s cílem najít něco k snědku. Pokračovat ve čtení „Nebezpečné krmítko“
Než poštolky začaly vyhánět sýkorky a jinou drobotinu z lodžie (Nebezpečné krmítko), tak tu bylo opravdu rušno… Pokračovat ve čtení „Rej sýkorek“
„Naše“ poštolky mají svá oblíbená místa. Jedním z nich je polička nad hnízdní bedýnkou. Může to být prostě jen proto, že mají rády místa nahoře. Je to také místo, kde je možno schovat se před zvědavci, kteří je pozorují. Pokračovat ve čtení „Místo nahoře“
Podzim je tu a s ním i tradiční smíšená tlupa ptačí drobotiny, která opět začíná zkoumat, co by se našlo v naší lodžii. Pokračovat ve čtení „Podzimní tlupa“
„Naše“ paní poštolka měla dnes ráno, když se schovávala před deštěm a větrem na bidýlku, nečekanou návštěvu. Pokračovat ve čtení „Ve větru a dešti, aneb nečekaná návštěva“