Poštolčata už jsou skoro týden ta tam a tak jsme jednu z kamer (tu označenou číslem 2) snímajících letošní poštolčí hnízdo přemístili stejně jako loni na zábradlí, odkud může sledovat reje „našich“ rorýsů. Pokračovat ve čtení „Zaostřeno na rorýsy“
Prázdné hnízdo
A co se stalo ráno? „Náš“ poštolčí sameček nad ránem vyměnil přední bidýlko za zadní a zůstal na něm do 5 hodin. Pak přelétl na komeru pod stropem u dveří a z ní na hnízdní bedýnku. Chvilku poseděl na jejím okraji a bedlivě si prohlížel její obsah. Hnízdo bylo prázdné… Pokračovat ve čtení „Prázdné hnízdo“
Návrat ztraceného otce
Přiletěl dnes večer těsně po deváté jaky by se nic nestalo… a teď už podřimuje na bidýlku nad starým hnízdem. Nebyl tu celých nešťastných třináct dní a už je marné přemítat coby, kdyby. Pokračovat ve čtení „Návrat ztraceného otce“
Zájemci o podnájem
To, že je v naší lodžii volné bydlo se mezi opeřenci rychle rozneslo. Zvláště mezi holuby, kteří se usilovně snaží založit zde hnízdo, v čemž my se jim rovněž usilovně snažíme zabránit. Mezi opeřenci prozkoumávajícími naši lodžii se ale už v pondělí 9. července objevil poštolčí sameček. Přiletěl o půl druhé odpoledne a po přistání na zábradlí si chvilku bedlivě vše prohlížel. Pokračovat ve čtení „Zájemci o podnájem“
Odvézt či neodvézt
(aneb jak jsme toto dilema nakonec vyřešili)
Pokud sledujete přímý přenos z naší lodžie, tak už určitě víte, že letošní čtyři poštolčata v pozdním nedělním odpoledni zmizela z hnízda. Od úterka 3.července, kdy se zde naposledy ukázala matka poté, co zahnala 29. června poštolčího otce, jsme dumali jak dlouho máme čekat než je předáme do záchranné stanice Pokračovat ve čtení „Odvézt či neodvézt“