Poštolky spižní

Objevují se tu už řadu let, většinou po polovině května, a snaží se zahnízdit v otvoru po vypadlém větráku kuchyňské skříně o dvě patra níže po námi. Každý rok jim slibujeme budku, ale ještě jsme se k tomu nedostali…

Letošní spižní pár (v popředí sameček, v pozadí samička) na atice sousedního domu. (2017/05/25)

Pokračovat ve čtení „Poštolky spižní“

Pusto a prázdno

Od začátku května jsme tu moc nebyli. A jak se zpětně ukazuje při prohlížení záznamů z kamer, nebyli tu ani poštolky. Ještě jsme všechny záznamy neprošli, ale zdá se, že poslední výraznější zájem o naši lodžii projevovaly v neděli 7. května, kdy ji bylo potřeba uhájit před cizím samečkem. Jako obvykle těžko říci, který ze dvou samečků byl vlastně zahnán.

Pokračovat ve čtení „Pusto a prázdno“

Na anténě

Každý večer napjatě vyhlížíme naši samičku. Sameček už několik dní v lodžii nepřespává. Ale samička se, alespoň prozatím pravidelně se setměním vrací.
Naše sídliště se už ale nezdá být tak beznadějně opuštěné. V průběhu weekendu se hustota poštolek v nejbližším okolí zvýšila. Tradiční tři páry v dohledu od těch „našich“ jsou už zřejmě na svém místě. Počasí aktuálně ani co do předpovědi ovšem nic moc. Hlavní otázka ovšem ale možná zní, jak je to letos s hraboši. Tedy jinými slovy: je zde v okolí dostatek potravy?

Pohled z naší lodžie; na konci ulice vlevo bodové domy, na jejichž anténách poštolky s oblibou pobývají. Pokračovat ve čtení „Na anténě“

Bílé vejce

Bílé poštolčí vejce je trochu jako bílá vrána. Ne, že by je občas poštolky nesnesly. Letos se to přihodilo samičce ve švýcarském Lausen už podruhé. První vejce bylo a je zrzavé jak se na poštolčí vejce patří, ale to druhé bílé mělo smůlu a samička ho hned první den zkonzumovala. Dnes snesla další bílé vejce, ale ponechává ho stranou. Pořádně zasedá ale zatím hlavně na to první.

Pokračovat ve čtení „Bílé vejce“