O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
„Naše“ poštolky mají své teritorium, které urputně brání proti všem vetřelcům. Dnes ráno to byla jedna mladá poštolka. Možná se tu opakovaně objevuje ta stejná, ale kdo má jednu od druhé poznat. To vědí jen domácí, kteří žádné porušení svého výsostného území nenechají jen tak.. Pokračovat ve čtení „Výsostné území“
„Náš“ pan poštolka nosí paní poštolce všelicos. Hlavně ovšem tradiční poštolčí pochoutku, hraboše. Většinou jí je předává někde poblíž vyhlédnutého hnízda, přebytky končí ve spíži, kterou má někde na protější straně ulice. Pokračovat ve čtení „Když se budí netopýři“
Nešlo o blues. ale o hraboše, tedy o jednoho z mnoha hrabošů, kterými teď pan poštolka obdarovává svou družku. Křik je přitom vždy velký a nejinak tomu bylo i dnes před púl třetí odpoledne. Poštolka, která se za domácím pánem přiřítila, nebyla ovšem ta jeho. Statečně před ní hraboše chránil vlastním tělem a pak s ním raději odletěl s cizinkou za patami. To už dorazila velmi rozčilená domácí paní a předání daru té jediné správné se konečně podařilo. Pokračovat ve čtení „Jen a jen pro tebe“
I když astronomické jaro má letos začít až 20. března ve čtyři ráno, tak pro naše poštolky už zřejmě začalo. Námluvy, dá-li se to takto u stabilního poštolčího páru nazvat. se rozjeli v plném proudu od 19. února. Pokračovat ve čtení „Přípravy na jaro“
Cizí poštolka, kterou domácí včera dvakrát hladce zahnali (viz Pozdvižení se sousedkou I) se u nás snes opět objevila po půl jedné. Pokračovat ve čtení „Pozdvižení se sousedkou II“