O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pan a paní poštolka už nejsou v naší ulici sami. Vrátili se jim nebo možná nově přistěhovaii sousedé. Zvláště jedna poštolčí samička projevuje živý zájem o tu velkou budku, kterou je naše lodžie. Obvykle se přiřítí za domácím samečkem, se kterým by se zřejmě ráda dala dohromady. Není ani příliš divu, když je vlastníkem takové nemovitosti. Pokračovat ve čtení „Pozdvižení se sousedkou I“
Už tu máme konec září a „naše“ poštolky jsou stále nablízku. Nejenže tráví v naší lodžii noci, ale objevují se i ve dne, zvláště když je potřeba vyhánět vetřelce. Pokračovat ve čtení „Na svatého Václava babí léto nastává“
Domácí poštolčata už zřejmě definitivně zmizela z naší ulice a vydala se objevovat svět. Poštolčata ale v naší lodžii vídáme stále. Nejsou to ovšem ta „naše“, ale cizí, neokroužkovaná. Včera ráno jedno takové přiletělo za za otcem poštolkou. Pokračovat ve čtení „Chcete mě?“
Už k nám zase lítá cizí poštolka odněkud ze sousedství. Zřejmě láká hlavně kořist, kterou přinášejí domácí. Dnes ráno se přiřítila za paní poštolkou, vybrala zatáčku a zase zmizela. Pokračovat ve čtení „Sledující“
Dnes odpoledne to vypadalo na bouřku, ale zůstalo jen u pár zahřmění a menší přeháňky. Daleko dramatičtější byla sousedská návštěva cizího poštolčího páru. Pokračovat ve čtení „Před bouřkou nebouřkou“