Když se manžel vrací

Od té doby, co tu máme poštolčí trojúhelník, je v naší lodžii docela rušno. Ona už to vlastně ani není naše lodžie, ale jejich, poštolčí… Už jsme o tom zde psali. Sameček, kterého můžeme označit za manžela, pravidelně zásobuje naši samičku hraboši. V době, kdy je zrovna na lovu, se tu objevuje sameček – milenec.  Když se sameček – manžel vrátí z lovu předčasně, tak to může vypadat i takto: Pokračovat ve čtení „Když se manžel vrací“

Trojúhelník nebo čtyřúhelník

Jak to tak vypadá, vrátily se k nám do sídliště na začátku dubna poštolky.  Do té doby tu byla pouze „naše“ poštolčí samička, ta, která s námi strávila zimu a v polovině března se objevivší první poštolčí nápadník. Ten byl a je sice pěkně urostlý a vybarvený, ale o „naši“ poštolku a naši lodžii neprojevoval dostatečný zájem. Od 3. dubna ho nahradil další sameček, možná ten loňský, se světlými skvrnami na zátylku. Vypadá to, že se spároval  „naší“ zimní samičkou, které projevuje svou náklonnost a nosí jí hraboše. V okolí se ovšem potuluje a o ložii jeví zájem i další samička. Pokračovat ve čtení „Trojúhelník nebo čtyřúhelník“

Není-li tu ta, kterou mám rád…

„Není-li tu ta, kterou mám rád, tak mám rád tu, která je tu…“. Tak nějak to teď u nás vypadá. Poštolčí sameček, možná, že to není zrovna ten, který občas zavítal na návštěvu za „naší“ poštolčí samičkou, je tu od středečního odpoledne pečený, vařený. Lítá sem a tam, huláká a vyzpěvuje, a dvoří se nejenom „naší“ staré dobré poštolčí samičce, co s námi strávila celou zimu, ale i nově přivandrovalé mladici, která se od „naší“ poštolky liší barvou ocasních per. Pokračovat ve čtení „Není-li tu ta, kterou mám rád…“