O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Náš“ poštolčí pár se konečně zbavil rodičovských povinností. Ne že by se domů občas ještě nesnažilo vrátit nějaké to poštolče. Možná je to jen to jedno poslední, co u nás vytrvale přespávalo až do začátku srpna. Ovšem rodiče už pro takové návraty nemají pochopení. Pokračovat ve čtení „Dříve domácí, nyní vetřelci“
V tomto příspěvku se vracíme o několik let zpět. Před sedmi lety, 6. července 2013 přistálo na zábradlí naší lodžie cizí poštolče. To, že jde o poštolče cizí bylo jasné z toho, že v té době ještě do ulice nelétající domácí poštolčata seděla na skříňce a na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Adoptivní poštolče“
Poštolka sousedka, které se nedávno podařilo úspěšně vyfouknout domácím donesenou kořist, to zkouší a bude zřejmě zkoušet i nadále. Včerejší pokus se jí ale moc nevydařil. Pokračovat ve čtení „Proč to nezkusit znovu“
V době, kdy poštolky sedí na vejcích se většinou nic moc neděje. Výjimkou jsou chvíle, kdy se objeví sameček s něčím menším pro samičku nebo jenom tak se podívat a vystřídat samičku v sezení. Dobroty, které nosí, ovšem lákají i poštolčí sousedy. Pokračovat ve čtení „Drzá zlodějka“
„Náš“ pan poštolka si v poslední době oblíbil rorýsovník, který mu poskytuje dobrý přehled o všem, co se děje v okolí. Vysedává na něm celé hodiny a jen občas zaletí doplnit proviant do spíže. Svůj posed brání proti všem Pokračovat ve čtení „Pan poštolka a rorýsovník“