O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes ve třičtvrtě na dvě odpoledne se v naší lodžii objevilo první letošní poštolčí vejce. Od roku 2007 je to už jubilejní devadesáté. Zároveň je to za celou historii poštolčího hnízdění u nás vejce nejdříve snesené. (Předchozí rekord byl 8. dubna.) Pokračovat ve čtení „Devadesáté vejce“
Kolem naší lodžie se každým rokem potloukají kromě těch domácích i cizí poštolky. Cizí samičky přitom velmi zajímají dárky, které nosí pan poštolka své družce. On jim je ovšem jen tak nedá.
Pokračovat ve čtení „Která je ta pravá“
V posledních dnech panuje v naší ulici zima a mráz. Včera ráno teplota klesla i v naší lodžii na -9,4°C, dnes sice jen na -5,4°C, ale i tak se nelze divit, že poštolky vyhledávají prosluněný kout u dveří, aby se trochu ohřály.
Po ránu byl v naší lodžii menší poprask. Kolem totiž obletovala cizí poštolkam na což domácí nemohli nereagovat.
V naší lodžii poté, co se poštolčata vydala do světa, panuje klid. Může se zdát, že zmizeli i poštolčí rodiče, ale není tomu tak. Dnes takřka v pravé poledne se o lodžii a koš vedle hnízda začal podezřele zajímat poštolčí mladík, který tu letos zřejmě nebyl poprvé. Byl ten ten, co mu už postupně dorůstají první šedá pera na ocásku. Pokračovat ve čtení „Vzdušný souboj“