O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Domácí poštolčí sameček stále nosí na hnízdo aspoň jednoho hraboše denně, což je na tuto roční dobu docela nezvyklé. Potlouká se tu stále ještě i poštolka s šedým ocáskem. Sameček, jak se zdá, nečiní rozdílu mezi ní a svou letošní družkou (tu s ocáskem hnědý). Pokračovat ve čtení „Rychlejší vyhrává“
Cizí poštolčí samička s šedým ocáskem se stále potlouká kolem poštolčí lodžie. Odpoledne na Dušičky opět zase jednou sledovala domácího samečka až do hnízdní bedýnky. Pokračovat ve čtení „Dušičkoví hraboši“
Dnes se v poštolčí lodžii opět objevila včerejší návštěvnice s šedým ocáskem. Přiletěla až po odletu domácích, kteří zde strávili noc. Podle hnědého ocásku byla nocující poštolka opravdu ta „naše“ domácí. Pokračovat ve čtení „Šedá a hnědá“
Dnes po ránu bylo v naší lodžii dosti rušno. Poštolčí pár se v ní zdržel déle než obvykle zřejmě i proto, že se mu nechtělo ven do mlhy. Pokračovat ve čtení „Who is who“
Letos ve větracím otvoru spíže bytu námi úspěšně zahnízdily poštolky (viz Poštolky spižní; Dvě spižní). Nastražili jsme na ně fotopast na zábradlí schodišťové lodžie. Pokračovat ve čtení „Spižní poštolky a poštolčata“