O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí sameček, co u nás bydlí od roku 2019, je známý lovec rorýsů. Rorýsovník nad oknem vedle poštolčí lodžie ho neodpolatelně přitahuje. To, že má snejné skolny i jeho družka, nám ale odhlalil až bližší pohled nové kamery č. 10a: Pokračovat ve čtení „Ona to zkouší také“
Když jedna hnízdní sezóna končí, začíná vzápětí sezóna další. Dnes ráno to bylo jasně vidět. Přibližně ve třičtvrtě na pět probudil – zřejmě nejen nás – hlasitý a vytrvalý teritoriální pokřik otce poštolky. Pokračovat ve čtení „Na konci a začátku“
V posledních dnech se v naší lodžii objevují cizí poštoláci. Jsou minimálně dva a velmi mladí. Zvláště ten první z 12. července. Má ještě hnědou hlavičku i pruhovaný ocásek. Pokračovat ve čtení „Cizinci“
Dnes jsme kontrolovali, jak se daří poštolkám, které hnízdí ve větracím otvoru spíře na protější straně našeho domu. A vypadá to, že v tom malém otvoru jsou minimálně dvě mláděta, který už zvedavě pozorují svět. Pokračovat ve čtení „Dvě spižní“
Cizí neokrouřkované poštolče, co se u nás zabydlelo, takže už je vlastně „naše“, se dnes dopoledne věnovalo průzkumu hnízdní bedýnky. Zaujalo je všelicos – včetně kousků keramzitu v podestýlce, a důkladně zkoumalo, zda by to třeba nebylo k snědku. Menší kousky polykalo. Pokračovat ve čtení „Jak zahnat hlad“