O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
S tím, že nás opustila „naše“ samička, se zřejmě budeme muset smířit. Domácí sameček se ale v sobotu 31. srpna po téměř 48 hodinové absenci vrátil. Bylo to jen na otočku – přílet a obratem hned odlet: Pokračovat ve čtení „Když (pan) poštolka je a není doma“
Rorýsi, jak už jsme psali v předchozím příspěvku, jsou ti tam. Pokračovat ve čtení „Obrat o 180°“
To, že z naší lodžie zmizela poštolčata, rozhodně neznamená, že by v ní nikdo nepobýval. Samička a sameček v ní tráví poměrně hodně času a bedlivě ji střeží před nezvanými návštěvníky. Pokračovat ve čtení „Ať už tě tu nevidím“
Pokud by „náš“ poštolčí pár měl mít nějaké heslo, znělo by nejspíše, alespoň pro toto období, „Krmit a chránit“. Role přitom mají letos, snad jen s výjimkou zahánění vetřelců, striktně rozděleny. Sameček zajišťuje přísun potravy, samička poštolčata hlídá, chrání před nepřízní počasí a krmí. Pokračovat ve čtení „Krmit a chránit“
Včera dopledne přistáli po dlouhé době u nás na zábradlí dva holubi. Zřejmě už odchovali mladé někde na střeše a poohlíželi se po nějakém lepším místě ku hnízdění. Velebudka v podobě naší lodžie holuby vždy láká a tak jeden z nich na průzkumu drze přistál na okraji bedničky před poštolčím hmízdem. Poštolka se jen trochu nadzvedla, aby mu dala jasně najevo, kdo tady bydlí.
Pokračovat ve čtení „Tady bydlím já“