O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes ráno se v naší lodžii objevila nová jedlička bělokorá. Vystřídala tu, co u nás plnila po několik let roli vánočního stromečku. ale nepřežila bohužel letošní léto. Tak jako její předchůdkyně pochází z lesů města Brna. Pokračovat ve čtení „Jedlička“
Jak už zde bylo mnohokráte řečeno, holubi jsou opravdu nepoučitelní, „Náš“ pan poštolka tak má o zábavu postaráno… Pokračovat ve čtení „Zas a znova“
Kdo jiný než holubi… Naši lodžii považují za ideální místo pro zahnízdění a tak to opakovaně zkoušejí. Občas je přitom nachytá a prožene paní poštolka, častěji je to ovšem pan poštolka. Pokračovat ve čtení „Nepoučitelní“
Už tu máme konec září a „naše“ poštolky jsou stále nablízku. Nejenže tráví v naší lodžii noci, ale objevují se i ve dne, zvláště když je potřeba vyhánět vetřelce. Pokračovat ve čtení „Na svatého Václava babí léto nastává“
Náš dům sice nemá komín, ale kominíčky bychom tu měli. Teď, když uže je po poštolčí sezóně k nám občas zaletí aspoň na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Kominíček“