O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Holubí zájem o poštolčí lodžii je dlouhodobý. I jim připadá jako ideální pro hnízdění a tak to opakovaně zkoušejí. V době, kdy poštolčí samička už trvale sedí na vejcích se od tohoto veledůležitého úkolu obvykle nedá vyrušit. Bylo tomu tak i včera. Pokračovat ve čtení „Kdo se vypořádá s holuby“
Naši lodžii si, tak jako každým rokem, vyhlédli pro založení hnízda, i holubi. Poštolky na to mají ovšem zcela jiný názor. Lodžie je zkrátka jejich. A tak holuby nemilosrdně zahánějí. Pokračovat ve čtení „Holubům vstup zakázán“
Od včerejška jeví zvýšenou pozornost o poštolčí lodžii několik holubů. Jednomu holubímu páru se dokonce nadmíru zalíbila poštolčí hnízdní bedýnka. Pokračovat ve čtení „Čas zahánět holuby“
„Naše“ paní poštolka má dnes zjevně návštěvní den. Dalšími návštěvníky byli dva drzí holubi, kvůli kterým se ale ani neobtěžovala vstávat. Má na práci důležitější věci. Sezení na vejcích se nepřerušuje kvůli každému opeřenému hejhulovi, který přistane na zábradlí… Pokračovat ve čtení „Další májoví návštěvníci: drzí holubi“
Holubi už jsou zkrátka takoví. Ti městští, zvaní věžáci. Poštolčí lodžie je přitahuje a chtěli by v ní také zahnízdit. Dnes byli obzvláště drzí a vlezli až do poštolčí hnízdní bedýnky. Pokračovat ve čtení „Úmorní únoroví holubi“