
Nejmladší poštolče se poté, co opustilo koš, dlouho ze společnosti sourozence neradovalo.
Poslední z trojice nejstarších totiž v 10:43 vyrazilo do ulice. Pokračovat ve čtení „Letecký den: Třetí výlet“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí podnájemníci bytující a od r. 2007 i hnízdící v lodžii našeho bytu.

Nejmladší poštolče se poté, co opustilo koš, dlouho ze společnosti sourozence neradovalo.
Poslední z trojice nejstarších totiž v 10:43 vyrazilo do ulice. Pokračovat ve čtení „Letecký den: Třetí výlet“

Aby se poštolčata naučila řádně létat, musí si klást stále náročnější cíle pro přistání. Ne vždy se ovšem všechno povede. Přistát tam, kam si to jeden zamíří, není zkrátka tak snadné. Pokračovat ve čtení „Cíle pro přistání“
Poté, co první poštolče opustilo koš, našlo si v lodžii bezpečná místa k pobytu, odkud nehrozí pád dolů do ulice. Jedním z nich je skříňka pod oknem, na které se dá báječně jezdit po bříšku a „popelit se“. Druhé je stolička pod kamerou u starého hnízda. Pokračovat ve čtení „Z koše ven II.“
„Naše“ letošní poštolčata jsou oproti minulým ročníkům poněkud zaostalá. Ve svém věku – v sobotu bylo třem starším 32 dní – by poletovala po lodžii a některé létala i ven. Letos jsme však museli čekat na to, až opustí koš vedle rodného hnízda déle. Pokračovat ve čtení „Z koše ven I.“

Obarvení kroužků, kterými se zdobí naše poštolčata, má jednoduchá důvod a cíl: poznat jedno od druhého a moci sledovat jejich individuální rozdíly a pokrok v nabývání dovedností. Pokračovat ve čtení „Vyšší postavení“