O kosech a poštolkách

Po kosech literárních a hudebních se ještě vrátíme ke kosům takzvaně „našim“.
Jeden je majitelem  zahrádky u našeho domu na venkově. Zahrádka není zrovna nejvzorněji udržována a on i jeho žena by jistě uvítali, kdyby jim jejich lidé častěji posekali trávu. O tom, komu zahrádka dvůr patří hlasitě informuje případné vetřelce z nejvyšší větvičky smrku, který od doby, kdy ho bývalá majitelka vysadila již dávno přerostl vše ve svém okolí. Někdy se ale spokojí i se hřebenem stodoly, což je ovšem místo, které si zpravidla nárokuje „náš“ strnad.

Pokračovat ve čtení „O kosech a poštolkách“

Ranní zpěv

Poštolka, která u nás od léta bydlí, má nový ranní rituál. Již několik dní před odletem slétne z bidýlka na na zábradlí a zazpívá si.

Za ty roky, co s námi poštolky bydlí víme, že i když jsou tito ptáci označováni jako hluční, neozývají se jen tak pro nic za nic.  Obvykle se na blízku, i když my ji třeba nevidíme, vyskytuje jiná poštolka s níž komunikují. Ale ta „naše“ si, jak se zdá, jen tak zpívá:

Pokračovat ve čtení „Ranní zpěv“

Kolemletící

Začalo to docela nevině. Samičku, která se přiletěla schovat před deštěm, sledovala další poštolka. Jak se později ukázalo, zřejmě docela mladá. Vytrvale se vracela až do pozdního večera a domácí samička se ji opakovaně snažila zahnat. Ovšem zájem a zvědavost návštěvnice byly veliké. Pokračovat ve čtení „Kolemletící“

Zpráva o stavu lodžie

To, že jsme se na déle než měsíc odmlčeli neznamená, že se v naší lodžii nic neděje. Rorýsi se, na to jak hlasitě kolem svištěli v předchozích dnech a týdnech, v tichosti vytratili po polovině července.

Prakticky ve stejnou dobu (17. července) se u nás zabydlela samička poštolky.  Nevíme, zda je to ta stejná jako na jaře a pokud ano, co celou tu dobu vyváděla.  Vyvedla někde poštolčata? Nebo vůbec letos nezahnízdila? Kam se poděl sameček? Pokračovat ve čtení „Zpráva o stavu lodžie“