O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Hraboš polní (Microtus arvalis) – drobný hlodavec velikosti myši domácí; má zavalitější tělo, menší uši, kratší ocásek. Důležitá součást jídelníčku malých šelem a dravců.
„Naše“ poštolčí samička se už začíná daleko více zdržovat v lodžii nebo někde poblíž. To pro nás má nezanedbatelnou výhodu v tom, že již nemusíme sami odhánět holuby. Bylo nám jasné, že to také znamená to, že už zřejmě sama neloví, ale čeká, co dobrého jí sameček přinese.
Přesněji řečeno, spíš na hraboše. „Naše“ poštolka si dnes zase jednoho přinesla. Od rána hustě sněžilo a foukal nepříjemný vítr. Zkrátka poštolku by nevyhnal… Však se také vzápětí poté, co se odhodlala ve čtvrt na devět vyletět do té nepohody hned zase vrátila a odletěla až těsně před desátou. Zpět přiletěla ve čtvrt na dvanáct a přinesla si ssebou zmíněného hraboše.
Nikoliv. Syrový hraboš chutná nejlépe. Alespoň poštolkám. Dnes v podvečer si ta „naše“ přinesla jednoho až do lodžie a a hned si na něm i pochutnala. Pokračovat ve čtení „Pečený nebo vařený?“
Občas stojí za to podívat se, jak naši zvířenu líčila starší literatura. Dosti obsáhlou kapitolu věnovanou poštolkám obsahuje spisek s výstižným názvem Zábavy přírodopisné: k prospěchu mládeže českoslovanské z roku 1877. Pokračovat ve čtení „Myšilovka“
Jelikož se u nás v lodžii nic moc neděje, vypravili jsme se ještě na jedno velikonoční pozorování. O tom, že poštolky hnízdí již několik na zámku ve Slavkově u Brna je nám známo z článku Zámecké poštolky publikovaného již před několika lety na stránkách veslavkove.cz. Barokní římsa na fasádě od Domenica Martinelliho je pro takové poštolčí hnízdo více než dostatečně široká.
Na střeše nad severním křídlem zámku jsme zastihli pouze jeden pár. Pravda, po Bučovicích a Malenovicích jich bylo co do počtu poněkud málo, ale i tak nás potěšily. Snad se jim letošní hnízdění vydaří…
