O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Před jedenáctou na zábradlí naší lodžie přistál poštolák s kroužkem na levé noze. Číslo se nám nepodařilo odečíst, ale je možné, že to byl ten stejný, který se u nás letos několikrát zastavil ještě jako ne plně přepeřený. Pokračovat ve čtení „Krasavec s kroužkem I“
V noci 3. srpna zmizela „naše“ paní poštolka. Odletěla nečekaně již za úplné tmy z bidýlka, na kterém trávila noc. Pokračovat ve čtení „Zmizení a návrat paní poštolky“
K výměně podestýlky hníýdní bedýnky jsme se dostali 2. srpna. Na vrstvách vývržků a jiného fujtajblu, který se tam nashromáždil během hnízdní sezóny, to pan poštolka opravdu už neměl lehké. Pokračovat ve čtení „Nově podestláno“
Poté, co už se nemusí věnovat péči o potomstvo, se „náš“ poštolčí pár vrací ke svým starým zvykům. Patří k nim i ranní rendez-vous, při kterém se pan poštolka před svou družkou vrhá do hnízda a významně tiká. Pokračovat ve čtení „Po sezóně“
Od středy ráno, kdy z lodžie odletělo poslední poštolče z těch, co se tu letos vylíhla, byla naše lodžie v noci prázdná. Dnes večer se ale do ní navrátili poštolčí rodiče. Pokračovat ve čtení „Konečně sami“