Blog Corner of the cabinet před nedávnem upozornil v příspěvku Running raptors by Austin Thomas na snímky běžících dravců. Pokračovat ve čtení „Dravci běžící, chodící“
Kdo u nás ještě bydlí
I v našem venkovském domě v Čisté u Litomyšle a v jeho zahradě s námi žije řada podnájemníků. Mezi ty, jichž by se většina ostatních zřejmě snažila zbavit, je kuna. Naše noci zpřestřuje tajemnými zvuky a podlahy na půdě i zápraží zdobí hovínky s pecičkami ovoce, které jí v tu či onu dobu poskytuje naše a sousední zahrady. Viděli jsme ji pořádně vlastně jen jednou a dodnes litujeme, že jsme neměli dostatek dochapřítomnosti, abychom ji vyfotili. Stěhovala tehdy mláďata jedno po druhém z půdy nad naším chlévem do starého sousedovic trabanta zaroslého v keřích na dvoře. Zřejmě jí to místo připadalo tehdy s ohledem na naši nezvykle dlouhou přítomnost v domě bezpečnější. Pokračovat ve čtení „Kdo u nás ještě bydlí“
Holandské fotoalbum
Poštolky fotografuje kdekdo, ale těch, kdo to opravdu umí a věnují se této činnosti systematicky, zase není tak mnoho. Wim van Yperen zveřejnil na svých stránkách Kiekjesdief.nl před několika dni fotoalbum, v kterém použil kromě fotografií vlastních, snímky, jejichž autory jsou Jan Koetze, Robin Tromp, a snímky z webových kamer Dunea a Hunters of the Sky.
Fotoalbum si můžete prohlédnout zde.
Po sezóně online
Poštolčí hnízdní sezóna skončila už i na naprosté většině sledovaných hnízd. V posledních červencových dnech vyletěla poštolčata i v holandském Molenaarsgraaf:
Bylo tu, není tu
Pokud Vás zajímá, jak dopadla letošní hnízdní sezóna našich poštolek, tak snad můžeme po jejím skončení říci, že dobře. Obě poštolčata nakonec vyletěla. To šikovnější přespávalo po vyletění v lodžii a objevovalo se v ní ještě i poté, co jsme ji na konci června vyklidili. Naposledy jsme je tam viděli 5. července. Vyklizení lodžie znamenalo i vypnutí kamer, ale v prázdné lodžii se neděje již nic, co by stálo za sledování. Co dělají letošní poštolčata a jejich rodiče, nevíme. Za normálních okolností by zde ještě nejspíše mláďata a poté jejich rodiče přespávali. Nyní pouze každé ráno slýcháme někde poblíž charakteristický křik poštolky na odletu, který zřejmě znamená něco jako „Pozor, pozor! Uvolněte letový prostor!“. Na konci naší ulice, na straně k lesu, ještě stále vídáme dvojici poštolčat. Snad jsou to ta „naše“ a snad i to nešikovnější přežilo… Pokračovat ve čtení „Bylo tu, není tu“