O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pokud můžeme soudit z online přenosů z poštolčích hnízd, letošní sezóna skončila. Poštolčata vyletěla už i z hnízda ve veži kostela v Mils bei Imst a většina kamer už je vypnuta nebo je nasměrována někam jinam. Ve druhém případě je nejčastěji pouze otočena směrem ven z hnízda, takže se dozvíme něco o jeho okolí (např. v Cáchách).
Letní podvečer v naší lodžii. Sameček přistává na bidýlku za samičkou.
„Naši“ rorýsi už jsou ti tam. I po zkušenostech z loňska bychom mohli začít propagovat novou pranostiku „Svatá Anna, bez rorýsů rána“. I když vlastně ještě včera nějací ti opozdilci z okolních hnízd létali kolem. Větší ruch v našem rorýsovníku už ale skončil někdy kolem 20. července: Pokračovat ve čtení „Konec rorýsí sezóny“
Po odstěhování poštolčat do záchranné stanice naši lodžii vbrzku začali dva poštolčí samečkové. Sameček první je, jak se domníváme, otec „našich“ letošních poštolčat a po svém znovubjeveníse poměrně často nocuje na bidýlkách nad starým hnízdem. Odtud se ho ovšem pravidelně snaží vystrnadit sameček druhý. Pokračovat ve čtení „Nocležnice“
Poštolčí samička u nás nepřistála od doby co letošní matka poštolčí rodiny před čtrnácti dny naposledy nakrmila poštolčata. Samečky tu ale máme dva. Kromě toho domácího se navečer a po ránu objevuje i druhý. Vzájemně se sledují, takže jakmile přistane jeden, vzápětí je tu druhý, aby prvního zahnal. Pokračovat ve čtení „Ten druhý“
„Naše“ poštolčata tráví čas od neděle 8. července v záchranné stanici. Pokud bylo vše probíhalo normálně, už by zřejmě i to nejmenší mělo za sebou první let mimo okruh naší i jejich domácí lodžie. Takto si ještě nějakou dobu na první volný let počkají. Nejspíše se teprve rozlétávají po tréninkové voliéře a možná už v ní mají i možnost natrénovat lov s živou myší… Pokračovat ve čtení „Jak se vypouštějí“