„Naši“ rorýsi

Rorýsi se opět objevili v naší ulici ve čtvrtek v podvečer. Zatím jsme je ovšem viděli jen v počtu dvou až tří individuí: (Pokračování textu…)

Rorýsi, jak už jsme psali v předchozím příspěvku, jsou ti tam. (Pokračování textu…)

Rorýsí sezóna skončila. Ještě před týdnem v našem rorýsovníku panoval čilý ruch: (Pokračování textu…)

Včera jsme konečně přestěhovali kameru, která má sloužit v hnízdní sezóně k pozorování rorýsů.  Namísto zpoza okna pod rorýsovníkem vyhlíží nyní ven z lodžie. (Pokračování textu…)

V posledních dnech jsme jejich pozorování zanedbávali.  Ještě stále sviští kolem obou průčelí našeho domu, ale vypadá to, že nejvíce napilno měli v minulém týdnu: (Pokračování textu…)

Pokud by „náš“ poštolčí pár měl mít nějaké heslo, znělo by nejspíše, alespoň pro toto období, „Krmit a chránit“. Role přitom mají letos, snad jen s výjimkou zahánění vetřelců, striktně rozděleny. Sameček zajišťuje přísun potravy, samička poštolčata hlídá, chrání před nepřízní počasí a krmí. (Pokračování textu…)

Rorýsi se v naší ulici objevují tradičně začátkem května. Letos, i když jsme je občas viděli a slyšeli, tak o sobě nedávali příliš vědět. Počasí jim ostatně zrovna nepřálo. (Pokračování textu…)

Každým rokem se v okolí objeví mladé poštolky, které by rády založily své první hnízdo. Samečci se mezi nimi snadno poznají, protože nemusí být ještě zcela přepeřeni. (Pokračování textu…)

„Naši“ rorýsi už jsou ti tam. I po zkušenostech z loňska bychom mohli začít propagovat novou pranostiku „Svatá Anna, bez rorýsů rána“.  I když vlastně ještě včera nějací ti opozdilci z okolních hnízd létali kolem.  Větší ruch v našem rorýsovníku už ale skončil někdy kolem 20. července: (Pokračování textu…)

Poštolčata už jsou skoro týden ta tam a tak jsme jednu z kamer (tu označenou číslem 2) snímajících letošní poštolčí hnízdo přemístili stejně jako loni na zábradlí, odkud může sledovat reje „našich“ rorýsů. (Pokračování textu…)