„Naše“ poštolky

Těm nejstarším už dnes bude 36 dní a tak není divu, že většina se už vydává na první výlety z lodžie. Leteckou teorii a základní pozemní výcvik zvládli už doma v lodžii, kde postupně zdolávali stále vyšší mety od truhlíku vedle hnízda po bidýlka na bočních stěnách lodžie. První se odvážilo vyletět ven 20. června a bylo pryč čtyři hodiny. V záznamech z letošního roku se pak postupně objevují údaje o tom, jak další poštolče vylétlo ven do ulice. Tyto údaje, až na ten první, jsou spíše udávaji o tom, kolik poštolčat v lodžii v daný okamžik zůstává. Nevíme totiž, zda se postupně už ve výletech nevystřídala všechna. Každopádně dnes nad ránem už bylo v lodžii jen jedno.

 Pětka poštolčat v očekávání rodičů (2015/06/23) (Pokračování textu…)

Dnešní den přinesl v naší lodžii a v životě poštolčí rodiny v ní sídlící řadu událostí.

Nad ránem se jednomu z poštolčat podařilo po prvém neúspěšném pokusu přistát na plastovém bidýlku, takto bývalém držáku sušáku na prádlo. Jedno z poštolčat, možná to samé, se pak před polednem vydalo na svůj první samostatný výlet z lodžie, z nějž se po čtyřhodinové nepřítomnosti dokázalo úspěšně vrátit. Brzy za ním zřejmě vyrazí i ta další, která zatím suverénně zvládají méně náročný letecký provoz – jako přelet mezi skřínkou pod oknem, policemi u dveří a zábradlím. (Pokračování textu…)

První výpravy poštolčat za hranice hnízda jsou tu. Dnes v 9:18 první poštolče seskočilo z bedýnky do prostoru před zábradlím. V 10:48 už tam pod stoličkou s kamerou snímající zepředu prostor hnízda, kde se dá příjemně rozplácnout na starých šindelech a vyhlížet pod zábradlím přílet rodičů s potravou, byla poštolčata tři. Na snímku níže o tom tomto závažném kroku zatím druhá dvě jen uvažují v bedýnce před hnízdem.

Delší výpravy podél zábradlí směrem ke dveřím do lodžie můžeme očekávat v nejbližších dnech.

Aktuální pokroky jsou zaznamenávány do deníku roku 2015.

Tak už ho tu zase máme: Ignis Brunensis. Jak uvádějí propagační stránky této akce, letos si konečně mohou atmosféru ohňostrojů na brněnské přehradě užít pohodlně i hendikepovaní. Lidé a zvířata žijící v okolí brněnské přehrady a v neposlední řadě ryby, žíjící přímo v ní, si už užívají méně.

Výzva UKOZ (Ústřední komise pro ochranu zvířat) adresovaná představitelům větších měst k rušení ptáků při hnízdění pořádáním hlučných akcí ve veřejné zeleni, která jako zavrženíhodný příklad naši brněnskou veleakci zmiňuje, vyšla už v roce 2006. UKOZ v ní žádá oslovené představitele, aby zvážili termín a místo konání takových akcí s ohledem na rušení ptáků. Brněnští radní výzvu zřejmě nějakým nedopatřením nečetli nebo nepochopili. A tak tu stále máme Ignis brunensis v tu nejnevhodnější dobu a na těch nejnevhodnějších místech. (Pokračování textu…)

Rostou? To víte, že rostou, i když o tom šestém nejmenším se to moc říci nedá. Nicméně stále bojuje o své místo na tomto světě, je čilé a při krmení vždy v prvé řadě. Dnes už je jim 16 – 19 dní. Těm starším už podrůstá peří, mohutně rozcvičují křídla a brzy se vydají na objevné výpravy po lodžii. První už vykročila alespoň do bedýnky před hnízdem. Takto to vypadalo, když jim bylo:

• 5 – 8 dní:

(Pokračování textu…)

Časně nad ránem, ještě za šera se vylíhlo šesté, letos poslední poštolče. Jeho příchod na svět signalizovalo vyhození skořápky samičkou ve 4:35. O deset minut později, ve 4:45, se už samo poprvé objevilo pod chrující se samičkou v záběru kamery.

Líhnutí trvalo necelých 67 a půl hodiny. Ve dvou z předchozích sezón se šesti poštolčaty líhnutí trvalo 69 hodin v roce 2010 a 89 hodin 40 minut v roce 2014. V prvním případě nejmenší poštolče nepřežilo, ve druhém ano. Vliv na to neměl zřejmě časový rozdíl mezi prvním a posledním poštolčetem, ale množství potravy. Loňský rok byl vskutku rokem „myším“ a můžeme jen přát letošním poštolčatům, aby ten letošní byl taky takový.

(Pokračování textu…)

Včera a předevčírem se vylíhlo ze 6 vajec, které poštolka nakladla od 13. do 24. dubna, 5 poštolčat. Šesté vejce nyní v podvečer je ještě stále vejcem a slouží poštolčatům jako podložka pod klimbající hlavičky. Poštolčata je ovšem vidět jen při krmení nebo když před ním moc zlobí a vystrkují hlavičky.

I když se dnes nic nevylíhlo a zřejmě už ani nevylíhne (pokud ano, tak to v setmělém hnízdě už nerozpoznáme), tak byl dnešní den plný událostí. Kromě toho, že sameček pilně zásoboval a samička svědomitě krmila poštolčata, tak se v lodžii objevilo několik návštěvníků: (Pokračování textu…)

Tak se u nás vylíhla další dvě poštolčata (čtvrté a páté tohotoroční; celkový počet od r. 2007 dosáhl čtyřiceti). Obě se vylíhla pod přímým dohledem kamer. Letošní čtverka v 5:45, pětka v 13:14. Samička jim oběma pomohla zbavit se skořápky, vyhodila ji a přitom se nadzvedla, takže bylo vidět zcela čerstvé, mokré a růžové poštolčátko.

(Pokračování textu…)

První letošní poštolče se vylíhlo 18. května ráno asi o den dříve, než jsme čekali. Podíl na tomto předstihu má zřejmě jak samička, která začala sedět už mezi čtvrtým a pátým vejcem ze šesti, tak sameček, který se ukázal býti nesmírně svědomitým v sezení. Vejce nebyla téměř po celou dobu sezení ponechán jen tak…

První poštolče se poprvé objevilo v záběru kamer, když samička pod sebou vejce urovnávala v 9:16. V 9:48 ji pak vystřídal sameček, takže poštolče bylo lze spatřit v plné jeho kráse. V 11:15 se samička rozhodla, že by to chtělo myše na krmení a doletí si pro něho. Obratem se vrací, takže je jasné, že ho vzala ze „spíže“. Ale, i když ho začne porcovat, tak nekrmí a po chvíli myše odloží do kouta. Pak se k němu ještě vrátí v 11:46, ale i když to vypadá, že začne krmit, tak pípající poštolče zřejmě žádné sousto nedostalo. Ve 12:07 sameček při střídání na hnízdě myše odloženého v koutě odnáší. (Pokračování textu…)

Poštolky v naší lodžii už 26. den pečlivě sedí na vejcích, která se i sameček přes své mládí a nezkušenost naučil bravurně zasednout. Střídá spolehlivě samičku a občas se zřejmě hlásí o sezení jen tak, aby se samička mohla prolétnout, a hlavně, aby sám mohl na vejcích posedět. Kromě toho, že jí nosí proviant na hnízdo, mají zřejmě ještě někde poblíž společnou spíž, jejíž místo se nám zatím nepodařilo přesně identifikovat.

Oba na vejcích provádějí úkony potřebné pro zdárný vývoj zárodků. Otáčejí se na nich, obracejí je tak a po zasednutí s nimi klechtají do stran. Období intenzivního zahřívaní, odborně nazývané inkubace se přitom pomalu chýlí ke konci. (Pokračování textu…)