„Naše“ poštolky

Ne že by se to někdy předtím nepřihodilo, ale zachytit něco takového se nám podařilo za tu dobu, co jsou u nás poštolky v podnájmu, asi jen jednou nebo dvakrát.

Sameček, ten mladší, ještě plně nevybarvený, který je aktuálně pánem v lodžii, přinesl dnes odpoledne do lodžie samičce hraboše. Po jejím příletu odstartoval i s myšem pod zábradlím, načež se hodnou chvíli takto honili. Pokud myše skutečně samičce předal, stalo se tak mimo lodžii… (Pokračování textu…)

I sokol stěhovavý může hnízdit v truhlíku. Chce to však o dost pater více než je u nás v kraji zvykem. Příběh z Chicaga s úžasnými fotografiemi, které pořídil Luke Massey, si můžete přečíst v článku Peregrines—and a Photographer—Bunk Out at Chicago Man’s Apartment.

U snímku sokola promenujícího se po zábradlí se nabízí srovnávací foto s jedním naším poštolčetem z roku 2007:

Upřímně řečeno, kdo se má vyznat v tom, kdo jsou právě dnes domácí.

Už přes týden se tu objevují dva samečci. Pokud jich ovšem není více. Na počet dvou usuzujeme z počtu zároveň zastižených. Kromě toho plně vybarveného i druhý, kterému zatím nezešedla hlava, ale pouze ocasní pera. Mohl by to být ten, který zde vyvedl letos mladé. Samička je možná jen jedna. V tom případě střídavě fandí jednomu i druhému. Pokud se totiž dva samečci v lodžii potkají, nevyhnutelně to vedou minimálně k tomu, že se jeden druhého snaží vykřičet. Oba jsou vytrvalí a zahnaný soupeř ještě dlouho oblétává kolem a pokouší se o nálety.

Samička pomáhá jednomu ze samečku vyhnat toho druhého. (Pokračování textu…)

Drama zápasu z minulého týdne už odeznělo. Mladistvá vítězná poštolka se brzy nabažila toho, že lodžie je její. Ovšem poštolčí pár zas tak s návratem nespěchal. Už jsou zase zde, On a Ona. Kdoví, zda ti stejní… Ovšem jsou tu i holubi, kteří bystře využili volný prostor a oslabení ostrahy. Považují hnízdo za své a odvážně je brání proti poštolkám. Ty se útokům na ně spíše vyhýbají. Pouze občas se pokusí holuby zahnat. Zvláště sameček, když se chce prohodit před samičkou. Povětšinou můžete vidět oba páry, jak předstírají, že o sousedech vlastně nic nevědí. Občas napětí přeci jen zhoustne, ale většinou se to jen omezí na vzájemné nerudné pozorování. Poslední zbytky respektu přitom občas holuby přiměje, aby vyklidili pole. Po většinou je však jejich zahánění na nás. lidech domácích…

(Pokračování textu…)

Ve středu 26. srpna 2015 došlo zřejmě k nové změně podnájemníka naší lodžie.

V podvečer, když byl již v lodžii sameček usazený na bidýlku a samička schovaná v koutě pod policemi u dveří, přiletěla další poštolka, zřejmě odrostlé poštolče, každopádně dosud vybarvené podobně jako samička. Chvilku trvalo, než se samičkou navzýjem zpozorovaly. Pak se však upoutal lítý boj, který svými hlasitými projevy zaujal i kolegy, s nimiž jsme zrovna probírali důležité „nepoštolčí“ věcí na Skypu. Souboj, při němž zápasící  poštolky po celou čtvrthodinu střídavě vyletovaly z lodžie a zase se do ní vracely, zaujal dle očitých svědků i kolemjdoucí spoluobčany dole na chodníku. Není ani příliš divu; také byste se při procházce zase poklidného letního podvečera zastavili, kdyby Vám nad hlavou prolétla vzájemně propletená a třepotající se změť křídel. (Pokračování textu…)

Nikoliv pode a nade mlejnem husy, ale poštolky v naší lodžii.

Po celý den opakovaně otravovalo odrostlé poštolče, přeletovalo po celé lodžii a přistávalo na kameře na dveřích, takže ji několikrát nastavilo nečekaným a neotřelým způsobem. Jakožto staří suchaři a konzervativci jsme ji pak museli nastavovat zpět.

Večer se pak zřejmě ten samý výrostek popral u dveří se samičkou.

(Pokračování textu…)

Zdá se, že letní poklid končí a s blížícím se podzimem se opět zvětšuje poštolčí zájem o naši lodžii.

Nedalo se to přehlédnout a hlavně přeslechnout. Dnes ráno se náš nový poštolčí pár popral s cizí poštolkou; jedna (snad ta samá) tu ostatně slídila už včera. Tak, jak je v kraji zvykem, prala se samička a sameček napjatě přihlížel a hlasitě povzbuzoval.

(Pokračování textu…)

Nějaké horké novinky nečekejte, i když beton i kovové zábradlí naší lodžie jsou rozpálené.

Po zmizení poštolčat, letos, asi díky tvrdšímu odchovu ze strany rodičů, neobvykle časném, zela lodžie po několik dní takřka prázdnotou. Ale pak se objevil další, plně vybarvený sameček, a chvíli nebylo jasné, kdo vlastně lodžii opanuje. Letošní mladistvý otec nicméně, jak se zdá, vyklidil v tichosti pole.

  Samička a sameček na bidýlcích u dveří 2015/08/15 (Pokračování textu…)

Naše poštolčata i s tím šestým adoptovaným už vyletěla a tráví většinu času mimo lodžii. Většinou se ani nezastaví na noc, neb počasí je teplé a po dešti ani památky. Dny tráví po okolních střechách a anténách a na rodiče přilétající s něčím na zob se vrhá celá stíhací letka za hlasitého křiku. Naše ulice se tak stala ulicí vykřičenou.

V rodné lodžii se zastaví většinou časně zrána nebo až pozdě odpoledne a to jen proto, aby tam dostihla samečka či samičku. Ti mají sice stále tendenci nosit potravu na hnízdo, ale propracují se k němu většinou až když jsou otesánci alespoń trochu nasyceni.

Poštolče se vrhá na samečka na hnízdě (2016/07/02) (Pokračování textu…)

Kde se vzalo, tu se vzalo… Dnes ráno je opět v lodžii šest poštolčat. Šesté, přibližně stejného věku jako domácí, přilétlo před osmou hodinou, kdy ho do lodžie zřejmě přilákal ruch spojený s příletem samečka, který donesl poštolčatům hraboše.

Cizí poštolčata se takto objevují zřejmě každý rok, ale ne vždy se nám je podaří zaregistrovat. V roce 2013 takto létalo do lodžie každý den cizí poštolče každý den a po dobu téměř čtrnácti dní a poštolčí rodiče ho spolu s ostatními živili. Pouze na noc odlétalo spát někam jinam. Uvidíme, jak dlouho se zdrží to letošní a zda to bude také domácími adoptováno.