O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Tak jsme tu měli zase každoroční červnové ohňostroje. Letos čtyři mezi 14. a 25. červnem. Na akci IGNIS BRUNENSIS se sjíždějí příznivci tohoto druhu zábavy ze širokého okolí. My domorodci k nim ale nepatříme. O tom, proč tomu tak je zde píšeme pravidelně. Letos se omezíme na to, jak na ohňostroje reagovala „naše“ poštolčata. Pokračovat ve čtení „Plašení poštolčat“
Noc ze soboty na neděli tráví doma s rodiči už jen dvě poštolčata. To starší po východu slunce odlétá a to nejmladší pilně cvičí porůznu v lodžii. Pokračovat ve čtení „Čas vyletět“
Poté, co předposlední poštolče vyletělo do ulice, zůstalo to poslední – nejmladší Benjamínek se žlutým kroužkem – v lodžii samo. Ovšem úplně samo po zbytek dne nebylo. Pokračovat ve čtení „Sám doma“
Na květináč už se dokáží dostat všechna. Pro čtvrté už na něm ale místo není. Pokračovat ve čtení „Pouze pro tři“
Bydlí někde poblíž a tudíž nás on a jeho potomstvo občas navštěvují – rehek domácí (Phoenicurus ochruros). Tento týden se objevuje hned s východem slunce. Posedí na zábradlí, z poštolek – mláďat ani dospělých – si zjevně nic nedělá. A vypadá to, že ani on nezajímá je… Pokračovat ve čtení „Ptáček s rezatým ocáskem“