Z ničeho nic nám zmizel ježek, čert ví, kam on to mohl běžet. To znamená, že Anežka a já jsme tedy bez ježka. Útěk byl zřejmě bleskový, já mu jich nandám, ježkovi! Zmizí, a člověk zamešká kdeco, a čeká na ježka.
Na svatého Jiří
Hadi a štíři už vylezli s velmi teplým počasím již před sv. Jiřím. „náš“ sameček mnoho takových úlovků samičce nepředkládá: Pokračovat ve čtení „Na svatého Jiří“
V pravé poledne
O holubech, kteří navštěvují naši lodžii se stejným cílem jako poštolky, jsme tu psali už mnohokrát. To, že místa jevící se jako potenciální dobré bydlo poštolkám, přitahují i holuby, je bohužel logické. A tak u nás pravidelně přistávají, bublají a natřásají se a testují všechna možná i nemožná hnízda. Pokračovat ve čtení „V pravé poledne“
Na anténě
Každý večer napjatě vyhlížíme naši samičku. Sameček už několik dní v lodžii nepřespává. Ale samička se, alespoň prozatím pravidelně se setměním vrací.
Naše sídliště se už ale nezdá být tak beznadějně opuštěné. V průběhu weekendu se hustota poštolek v nejbližším okolí zvýšila. Tradiční tři páry v dohledu od těch „našich“ jsou už zřejmě na svém místě. Počasí aktuálně ani co do předpovědi ovšem nic moc. Hlavní otázka ovšem ale možná zní, jak je to letos s hraboši. Tedy jinými slovy: je zde v okolí dostatek potravy?
Pohled z naší lodžie; na konci ulice vlevo bodové domy, na jejichž anténách poštolky s oblibou pobývají. Pokračovat ve čtení „Na anténě“
Z pohledu vnějšího pozorovatele
Jak vlastně vypadá naše lodžie s hnízdem pro vnější pozorovatele? Pro ty shora ať již opeřené nebo lidské výletníky v balónových letech, kterých bude s postupujícím jarem přibývat, nějak takto:
