O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Našim“ poštolčatům, těm 6 starším, bylo v neděli 8 týdnů. To dobou už většinou míří do světa, ale ta „naše“ se naopak ve větším počtu vracejí do rodné lodžie. Svůj podíl na tom dnes mělo určitě i to, jak pršelo a pršelo a pršelo. Hned po ránu se do lodžie slétlo pět že sedmi poštolčat. Pokračovat ve čtení „Deštivé dopoledne“
Hnízdní sezóna pomalu končí i jinde. Kamery, které bedlivě sledovaly dění na hnízdech jsou postupně vypínány. Na těch, co ještě běží, máte při troše štěstí šanci zahlédnout velkou či malou poštolku. Nejčastěji je, tak jako u nás nebo třeba v Klaipedě, zastihnete přes noc nebo v podvečer a nad ránem. Pokračovat ve čtení „Konec sezóny online“
Stalo se dnes ráno těsně před půl sedmou. Poštolčata už slupla ranní kuřátka, odpočívala a vyhlížela, zda se neobjeví maminka. Na zábradlí ovšem nejprve přistál rehek a dokonce vlétl i do lodžie. Málem ještě ani nestačil odletět a už se na obloze objevila známá silueta. Pokračovat ve čtení „Kdopak to asi je?!“