S příchodem chladnějších rán domácí poštolčí pár rád tráví pár poklidných chvil po ránu sluněním na bidýlkách nad hnízdem. Věnují se přitom poklidnému zažívání snídaně a toiletě. Pokračovat ve čtení „Slunění. Nerušit!“
Nečitelné číslo
Dnes ráno vyvolalo mezi domácí v naší lodžii rozruch několik objetujících a dovnitř se snážících proniknout cizinců. První bylo odrostlé letošní poštolče s kroužkem na pravé nožce. Snad to, které se tu objevilo v úterý (viz Navrátilec?). Pokračovat ve čtení „Nečitelné číslo“
Swatba na Krásné Hoře
Léta Páně 1835 vyšla v Časopise Ćeského Musea báseň Swatba na Krásné Hoře, kterou „dle pověsti vzdělal Věnceslav Jaromír Picek“. Místem děje jsou zříceniny „v Táborsku blíž Mladé Vožice. Poslední držitelkyně tohoto hradu, ovdovělá paní Mráčkovna, o níž tato báseň jedná, ve zříceninách jeho roku 1211, jak jak pověst udává, smrt svou našla…“. Nás pochopitelně zaujal na samém začátku kolem šedivé rumy odletující „poštolek divokých řad, jejichžto náramně hlaholí šumy“: Pokračovat ve čtení „Swatba na Krásné Hoře“
Dravci na zábradlí
I sokol stěhovavý může hnízdit v truhlíku. Chce to však o dost pater více než je u nás v kraji zvykem. Příběh z Chicaga s úžasnými fotografiemi, které pořídil Luke Massey, si můžete přečíst v článku Peregrines—and a Photographer—Bunk Out at Chicago Man’s Apartment.
U snímku sokola promenujícího se po zábradlí se nabízí srovnávací foto s jedním naším poštolčetem z roku 2007:
