O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Všechno začalo v úterý 10. června hned po ránu, když se jedno z poštolčat rozhodlo, že pořád procvičovat křídla jen tak na hnízdě a v sousedním koši už ho nebaví. Použilo tedy křídla poprvé k opravdovému letu. Bylo to jen pár mávnutí, ale let to byl. A byl to let úspěšný, neboť zdárně přistálo na zábradlí a zase se z něj dokázalo vrátit. Pokračovat ve čtení „Rumrajch“
Okroužkovaný mladík, který zavítal do naší lodžie v neděli (viz Okroužkovaný návštěvník), se v podvečer vrátil. Přibližně 25. minut poseděl na bidýlku nad starým hnízdem. Když pak ve 20:46 přeletěl do police, která je pod stropem nad starým hnízdem, objevila se matka poštolka a hnala ho pryč. Pokračovat ve čtení „Okroužkovaný návštěvník II“
Dnes ráno se v hnízdní bedýnce v naší lodžii objevily bílé skořápky. Paní poštolka je vyhodila těsně po půl sedmé. Pokračovat ve čtení „Bílé skořápky“
Okruh drobných opeřených návštěvníků naší lodžie se již po řadu let nemění. Rehka jsme tu ale letos viděli poprvé. Přihnal se za „naší“ poštolkou, chvilku se pohupoval na zábradlí a pak zas zmizel neznámo kam… Pokračovat ve čtení „Rehek na návštěvě“
Už jste si toho možná všimli, možná dosud ne. Všechno je zase jinak a možná ještě jinak bude.
Naivně jsme se domnívali, že dohoda nestavět lešení před naší lodžií do odletu ptáků, platí. V sobotu 11.června se nám lešení před lodžií objevilo. Poštolčatům bylo včera minimálně 23 dní (pokud z pěti přežilo to nejmenší, druhé bude o den nebo dva starší). Oproti minulým letům, kdy nám už dvacetidenní poštolčata ťapala čile přede dveřmi, se tato dvě přeživší letošní drží na hnízdě a zatím se neodvážila dále než do bedýnky. Přísun potravy je zřejmě dostatečný, tak proč opouštět známé jistoty…
Samička přistává s úlovkem (2016/06/12) Pokračovat ve čtení „Sliby, chyby“