O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolčata mají aktuálně jeden hlavní úkol: růst. A aby zdárně rostla a prospívala, musí řádně jíst. O potravu se jim stará tatínek a maminka je nakrmí. Většinu jejich potravy přitom letos tvoří hraboši a jiní drobní hlodavci. Pokračovat ve čtení „Stravování“
Dnes po poledni jsme poprvé letos zaslechli hlasitý pokřik poštolčete. Reagovalo jím na přílet matky poštolky na bidýlko na hnízdě. Pokračovat ve čtení „Pokřik“
Nadpis se pochopitelně netýká poštolčat. Ta jsou ještě malá, ale rychle rostou a v počtu sedmi se už pod paní poštolku moc nevejdou ať se snaží sebevíce. Pokračovat ve čtení „Z hnízda na bidýlko“
Dnes večer v osm hodin se na hnízdě v naší lodžii objevilo páté poštolče. Pan poštolka zrovna přinesl paní poštolce zbytek neidentifikovatelného opeřence a ona si řekla, že si ho dá kousek k večeři. Pokračovat ve čtení „A bylo jich pět“
To, jak si „naše“ paní poštolka včera dělala zásoby, nebylo bez důvodu. Dnes mezi pátou a devátou hodinou ranní se jí vylíhla hned čtyři poštolčata, která už nyní můžeme obdivovat hlavně během krmení. Pokračovat ve čtení „Synchronizované líhnutí čtyř“