O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nejstarším poštolčatům je dnes již 30 dnů. Rodiče je letos hodně rozmazlují a tak jejich potomci necítí velkou potřebu vydávat se za dobrodružstvím. Prvním odvážlivcem, který se nespokojil pouze s procvičováním křídel, bylo dnes poštolče, které s dopomocí křídel dokázalo vyskočit na bidýlko nad hnízdem. Pokračovat ve čtení „Na bidýlku“
Čas od času „náš“ pan poštolka uloví rorýse. Až do pondělka jsme ale nezaznamenali žádný úspěšný pokus při jeho občasných útocích na rorýsovník, který se nachází nad oknem hned vedle poštolčí lodžie. Pokračovat ve čtení „Konec jednoho rorýse“
Pan a paní poštolka mají, jak jim poštolčata rostou (v pondělí bylo těm pěti starším už 21 dní), stále více práce s jejich obživou. On už v posledních dnech ani v lodžii nenocuje, zřejmě aby nemusel poslouchat její požadavky na to, co by měl dělat. Pokračovat ve čtení „Dlouhý den pana poštolky“
Ornitologové z jihomoravské pobočky ČSO provedli v roce 2020 mapování hnízdního výskytu poštolky obecné v městské části Brno-střed. V následujícím roce vyvěsili více než 100 hnízdních budek pro poštolky, rorýsy a kavky na vybrané domy ve správě města. Pokračovat ve čtení „Další brněnská kamera“
Kde jsou ty časy, kdy matka poštolka trhala poštolčatům potravu na drobounké kousíčky. Poštolčata dospěla do věku, kdy už by chtěla jíst sama bez pomoci. Ovšem potravu si ještě sama naporcovat neumějí, a tak se snaží spolknout donesenou kořist vcelku. Pokračovat ve čtení „Polykači všeliké havěti“