O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Opakuje se to každý rok. Jen co poštolky začnou méně pobývat v naší lodžii, začnou se o ni zajímat holubi. A pan poštolka má plno práce s jejich vyháněním. Holubi se vytrvale vracejí, ale i pan poštolka je vytrvalý. A tak jsme několikrát za den svědky dramatických scén. Pokračovat ve čtení „Jak zaplašit holuby“
Od posledního červencového večera létá do lodžie pravidelně na noc a občas se objevuje i ve dne. Poslední z letošních poštolčat se zřejmě docela drží otce poštolky. Pokračovat ve čtení „Agent 001“
„Náš“ poštolčí sameček navštěvuje téměř každý večer a každé ráno samičku, která na rozdíl od něj v lodžii pravidelně přespává. Ráno se obvykle zdrží o něco déle, sluní se, čistí si dorůstající peří a bedlivě hlídá, zda se do lodžie nesnaží dostat nějaký neoprávněný opeřenec. Dnes ráno se ještě za ranních červánků jeden takový objevil. Pokračovat ve čtení „Zvědavé poštolče“
To, že jsme se na déle než měsíc odmlčeli neznamená, že se v naší lodžii nic neděje. Rorýsi se, na to jak hlasitě kolem svištěli v předchozích dnech a týdnech, v tichosti vytratili po polovině července.
Prakticky ve stejnou dobu (17. července) se u nás zabydlela samička poštolky. Nevíme, zda je to ta stejná jako na jaře a pokud ano, co celou tu dobu vyváděla. Vyvedla někde poštolčata? Nebo vůbec letos nezahnízdila? Kam se poděl sameček? Pokračovat ve čtení „Zpráva o stavu lodžie“
I v našem venkovském domě v Čisté u Litomyšle a v jeho zahradě s námi žije řada podnájemníků. Mezi ty, jichž by se většina ostatních zřejmě snažila zbavit, je kuna. Naše noci zpestřuje tajemnými zvuky a podlahy na půdě i zápraží zdobí hovínky s pecičkami ovoce, které jí v tu či onu dobu poskytuje naše a sousední zahrady. Pokračovat ve čtení „Kdo u nás ještě bydlí“