O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Bedýnka, ve které se v naší lodžii letos vylíhla čtyři poštolčata, ze od soborního večera prázdnotou. Čtveřice poštolčata překonala bariéru mezi bedýnkou a sousedním košem a během necelé půlhodiny se do něj přestěhovala. Pokračovat ve čtení „Čtyřka v koši“
Dnes odpoledne těsně před pátou se první poštolče se odhodlalo opustit koš a přeletět na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Výlet po zábradlí“
Ráno následujícího dne vyrazilo nejprve jedno z poštolčat jen tak se prolétnout po lodžii: Pokračovat ve čtení „Jaké je to asi venku II“
V pátek, těsně po jedenácté, se „naše“ dvě nejstarší poštolčata rozhodla, že když už umí tak báječně létat, je načase vyzkoušet si, jak se létá venku v ulici. Vyrazila takřka současně. Pokračovat ve čtení „Jaké je to asi venku I“
Pokud mají „naše“ poštolčata to štěstí, že jim samička přinese hraboše, je jasně vidět, že to je právě to, co jim chutná nejlépe. Těm dvěma nejstarším už je dnes čtrnáct dní a už jsou v tom věku, kdy se snaží hraboše urvat pro sebe a schovat pod křídly před ostatními. A poté naráz spolknout, což se jim u menších myšáků občas už i podaří. S těmi většími je potíž a tak samička hraje s poštolčaty přetahovanou. Když jsou zvláště zarputilá, tak jim zkrátka myše nechá. Pokračovat ve čtení „Myš na hraní“