O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Člověk míní, příroda mění. Poněkud opožděně jsme si všimli, že budka pro rorýsy, kterou jsme instalovali na parapetu okna vedle poštolčí lodžie, má konečně po ně kolika letech první nájemníky. Nejsou to ovšem rorýsi, ale budku obsadily sýkorky. Pokračovat ve čtení „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“
Dnes ráno jsme si všimli, že naší ulicí prolétají rorýsi. Pokračovat ve čtení „Dobří rorýsi se vracejí“
K dnešním sousedským návštěva se připojila i poštolčí sousedka, co se dá snadno rozpoznat podle dorůstajících ocasních per. Bude to nejspíše ta, co se tu objevuje už nějakou dobu a vytrvale se snaží připojit k domácím. Pokračovat ve čtení „Tance mezi vejci“
„Naše“ paní poštolka má dnes zjevně návštěvní den. Dalšími návštěvníky byli dva drzí holubi, kvůli kterým se ale ani neobtěžovala vstávat. Má na práci důležitější věci. Sezení na vejcích se nepřerušuje kvůli každému opeřenému hejhulovi, který přistane na zábradlí… Pokračovat ve čtení „Další májoví návštěvníci: drzí holubi“
Dnes po ránu (přibližně v 8:40) se v naší lodžii opět objevila mladistvá cizí poštolka. Možná je to ta neokroužkovaná ze včerejška. Vypadá spíše jako mladý nepřepeřený sameček. Pokračovat ve čtení „Další májoví návštěvníci: poštolky“