O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Důležitým krokem poštolčího dospívání je to, když takové poštolče přestaně spát vleže dole ve hnízdě a začne spát na bidýlku. Letos dole v hnízdní bedýnce přespala naposledy tři poštolčata 13. června. V té době už ostatní hrdě hřadovala na bidýlcích nebo aspoň na okraji koše vedle hnízda či na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Pýcha předchází pád“
Konec hnízdní sezóny se pomalu blíží a poštolčí rodiče začínají měnit i pera důležitá pro let. Ondyno si pan poštolka při důkladné ranní toaletě vyčesal jedno z ocasu jedno rýdovací. Pokračovat ve čtení „Vytržené pero“
Zatímco první dva se už toulali po okolí, druhým dvěma to trvalo než se odhodlali vydat se do ulice. Pokračovat ve čtení „Druzí dva“
V tomto příspěvku se vracíme o několik let zpět. Před sedmi lety, 6. července 2013 přistálo na zábradlí naší lodžie cizí poštolče. To, že jde o poštolče cizí bylo jasné z toho, že v té době ještě do ulice nelétající domácí poštolčata seděla na skříňce a na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Adoptivní poštolče“
Po vyletění poštolčat nalezel náš poštolčí sameček zalíbení ve starém hnízdě. Několikrát za den do něj slétá a usilovně v něm hloubí důlek. Už se mu takto podařilo vytvořit úctyhodnou jámu.