O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nová poštolčí samičky, co se v únoru připojila k domácímu panu poštolkovi, odlétala vždy večer přespat někam jinam. To se ale v pondělí večer změnilo. Přiletěla za soumraku, srazila se samečkem, který už odpočíval na bidýlku a poté, co ho z něj shodila, raději uletěl. Pokračovat ve čtení „Noční život“
Někdy se během snůšky objeví vejce, které jen co se objevilo, tak vzápětí zmizí. Už jsme zde vloni psali o bílých vejcích. Letos se na kameře, která snímá dění v budce pro sovy pálené v délce řeky Ebro, objevilo včera o polednách poštolčí vejce, které do rána zmizelo. Pokračovat ve čtení „Divné vejce“
„Naše“ poštolčí samička se vrtí na hnízdě skoro každé ráno. V bedýnce, kde loňský poštolčí pár zahnízdil, už vyhloubila docela velkou jámu. Ovšem samečka, co za ní občas po ránu přiletí na návštěvu, jsme v hnízdní bedýnce viděli poprvé až v neděli 31. března. Pokračovat ve čtení „První vrtění“
V sobotu 30. března jsme vystrčili do lodžie ze zazimování poslední dvě kamery:
Kromě pozorování našich poštolek „domácích“ jsme měli včera příležitost pozorovat aprílový rej poštolek nad střechami rajhradského kláštera. Bydlí jich tam zřejmě hned několik párů. Poštolky sdílejí společné střechy s benediktinským opatstvím, památníkem písemnictví na Moravě a záchrannou stanicí pro dravé ptáky, která pečuje o jejich příbuzné.
Jedno úhledné hnízdo se skrývá ve vikýři střechy kostela sv. Petra a Pavla.