O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nešlo o blues. ale o hraboše, tedy o jednoho z mnoha hrabošů, kterými teď pan poštolka obdarovává svou družku. Křik je přitom vždy velký a nejinak tomu bylo i dnes před púl třetí odpoledne. Poštolka, která se za domácím pánem přiřítila, nebyla ovšem ta jeho. Statečně před ní hraboše chránil vlastním tělem a pak s ním raději odletěl s cizinkou za patami. To už dorazila velmi rozčilená domácí paní a předání daru té jediné správné se konečně podařilo. Pokračovat ve čtení „Jen a jen pro tebe“
Dnes ráno trávil „náš“ poštolčí pár obvyklým způsobem. Bylo slunečné a tak si mohli dát s výhodou sluneční lázeň. Paní poštolka teď pořád po panu poštolkovi něco hlasitě vyžaduje a jen on jí rozumí, co vlastně chce. Pokračovat ve čtení „Březnové ráno“
K začátku každé sezóny patří hra na honěnou s hrabošem, kterou pan poštolka hrává s paní poštolkou. Pokračovat ve čtení „Poštolkovy naschvály“
Domácí poštolčí sameček a jeho nová družka si dávají vždy po ránu rendez-vous v naší lodžii. Pokračovat ve čtení „Předjarní rána“
Již před déle než týdnem jsme začali připravovat „našim“ poštolkám novou podestýlku do hnízdní bedýnky a sousedního koše. Jsou teď oba stále někde poblíž a zvláště samička nelibě nesla lidské pokusy o narušení jejího výsostného území. Pokračovat ve čtení „Hobliny“