
Kolem rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie je teď opravdu velmi živo. Malí rorýsci zřejmě rostou a jejich rodiče mají plno práce s krmením. Pokračovat ve čtení „Krmení rorýsků“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.

Kolem rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie je teď opravdu velmi živo. Malí rorýsci zřejmě rostou a jejich rodiče mají plno práce s krmením. Pokračovat ve čtení „Krmení rorýsků“
Domácí poštolčata už zřejmě definitivně zmizela z naší ulice a vydala se objevovat svět. Poštolčata ale v naší lodžii vídáme stále. Nejsou to ovšem ta „naše“, ale cizí, neokroužkovaná. Včera ráno jedno takové přiletělo za za otcem poštolkou. Pokračovat ve čtení „Chcete mě?“

„Naše“ poštolčata, která se po vyletění z rodného hnízda zdokonalují v létání a dalších dovednostech potřebných pro samostatný život, letos mnoho nevídáme. A tak nás potěšilo setkání s mladými poštolkami v areálu bývalého pivovaru ve dvoře Sádek u Čáslavic (Třebíč). Pokračovat ve čtení „Na komíně“

Po odstěhování poštolčat do záchranné stanice naši lodžii vbrzku začali dva poštolčí samečkové. Sameček první je, jak se domníváme, otec „našich“ letošních poštolčat a po svém znovubjeveníse poměrně často nocuje na bidýlkách nad starým hnízdem. Odtud se ho ovšem pravidelně snaží vystrnadit sameček druhý. Pokračovat ve čtení „Nocležnice“