O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Příběh s krtkem, kterého pan poštolka přinesl své družce tento čtvrtek neskončil ani v pátek ráno, jak jsme se původně domnívali. Paní poštolka zřejmě chtěla na zelený čtvrtek něco vhodnějšího, třena ještěrku. Nebo jí zkrátka krtci nechutnají. Pokračovat ve čtení „Krtek sem, krtek tam“
„Naše“ paní poštolka snesla dnes podle očekávání šesté letošní vejcem pravděpodobně poslední. Řádně na (v té době ještě pěti) vejcích začala sedět včera večer a vydržela na nich celou noc. Pan poštolka ji tentokráte strávil na bidýlku nad košem. Pokračovat ve čtení „Vejce šesté (poslední ?)“
Časně ráno, o hodně dříve než se paní poštolka pustila do snášení šestého vejce, se na zábradlí před objevil nečekaný návštěvník. Pokračovat ve čtení „Špaček na návštěvě“
„Naše“ poštolčí samička se pravidelně schází i s druhým samečkem. Odpoledne, když domácí sameček nejspíše tráví čas na lovu. Věnuje se totiž pilně zásobování samičky hraboši. Ten druhý nejenže se chová důvěrně k samičce, ale má i tu drzost, že se vrtí a posedává v hnízdní bedýnce. Takto byl dnes přistižen samečkem domácím. Pokračovat ve čtení „Přistižen“
Starší generace ještě jezdila ve vlacích, v nichž byly pod okny cedulky nabádající cestující, aby se nevykláněli za jízdy z oken. Něco podobného, poštolkám srozumitelného, bychom měli umístit na zábradlí naší lodžie. Pokračovat ve čtení „E pericoloso sporgersi“