Nic netrvá věčně. Poštolče, kterému jsme přezdívali podle čísla kroužku Agent 001, už u nás nevídáme. Vylíhlo se 31. května a naposledy do lodžie přiletělo přenocovat 29. září. Pokračovat ve čtení „Bylo tu a už tu není“
Incident
Poštolčí podzim se v lecčems podobá poštolčímu jaru. Určitě v tom, že je potřeba bránit místo pro hnídění. „Naše“ poštolčí samička, ta co u nás bydlí od července, je v tomto směru vskutku ostražitá. Občas dokonce ještě vyletí i na samečka, co u nás bydlí od září: Pokračovat ve čtení „Incident“
O kosech a poštolkách
Po kosech literárních a hudebních se ještě vrátíme ke kosům takzvaně „našim“.
Jeden je majitelem zahrádky u našeho domu na venkově. Zahrádka není zrovna nejvzorněji udržována a on i jeho žena by jistě uvítali, kdyby jim jejich lidé častěji posekali trávu. O tom, komu zahrádka dvůr patří hlasitě informuje případné vetřelce z nejvyšší větvičky smrku, který od doby, kdy ho bývalá majitelka vysadila již dávno přerostl vše ve svém okolí. Někdy se ale spokojí i se hřebenem stodoly, což je ovšem místo, které si zpravidla nárokuje „náš“ strnad.
O zpěvu a povaze kosů nejen literárních
Poté, co si „naše“ poštolčí samička začala po ránu zpívat, jsme se začali pídit po tom, proč ptáci zpívají a zda si zpívají i jen tak pro radost. A tak jsme se dostali ke slavnému Joaninu kosovi. Pokud nevíte, kdo to byl, tedy dotyčný kos bydlel na zahradě pianistky Joan Hall-Craggs (1921-2006) a ona jeho zpěv zaznamenávala na sonogram. Pokračovat ve čtení „O zpěvu a povaze kosů nejen literárních“