O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Také u nejbližších sousedů „našich“ poštolek hnízdění zřejmě zdárně pokračuje, i když dovnitř do budek nevidíme. U sýkorků se zřejmě už mláďata vylíhla. Venku už se totiž objevuje i samice. Ani on ani ona si nic moc nedělají ze sousedů poštolků. Pokračovat ve čtení „Nejbližší sousedé“
Od té doby co se v něděli vylíhlo prvních letošních šest poštolčat, sloužilo jim sedmé, skoro úplně bílé vejce jako polštář. O ten ovšem dnes ráno přišla. Pokračovat ve čtení „Jak poštolčata přišla o polštář“
Páté poštolče na sebe nenechalo dlouho čekat; vyklubalo se 15. května v 9:13. Pokračovat ve čtení „Páté poštolče“
První čtyři letošní poštolčata se vyklubala 14. května během jediného dne, Začalo to těsně před pátou hodinou ranní, kdy se v záběrech kamer objevilo první poštolče. Pokračovat ve čtení „První čtyři“
Dnes ráno jsme vyrazili k Žebětínskému rybníku a vydali se podél Vrbovce a jeho bezejmenného přítoku protékajícího Horákovým žlebem. Cíl naší cesty byl v lese za mokrou, bílými kvítky hustě posypanou loukou. Pokračovat ve čtení „U Žebětínského rybníka“