O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zříceniny halené pláštěm buků a jedlí,
chmurnou hranou valů svých do kraje patřící vážně,
kterak v Ohře tichounkých vlnách zhlíží se rys váš!
Vy jste dějištěm byly mého skrovného děje,
mluvte, svědkové, nyní! Nadarmo! Němý jest kámen,
po stopách reků mých oko tu nadarmo pátrajíc bádá,
nikde ohlasu, zvěsti, památky z minulých časů,
příroda zamlklá, stromy hlaholí šumíce větrem,
poštolka s rorejsem oblétá v skřeku cimbuří trosky, Pokračovat ve čtení „Humanisté, poštolky a rorejsi“
To, že pan poštolka občas přinese paní poštolce dárek i na podzim, není zas tak neobvyklé. Dnes se po prvním dárku – sýkorce -, o které jsme psali v předchozím příspěvku (Nepozorná sýkorka), nečekaně vytasil i s dalším dárkem. Pokračovat ve čtení „Druhý dárek“
„Naše“ poštolky tráví teď na začátku podzimu doma poměrně dosti času. Brzy poté, co ráno odletí se zase vracejí, aby využily vyhřátá bidýlka ke slunění. Pokračovat ve čtení „Nepozorná sýkorka“
Od nedělního incidentu se u nás v lodžii leccos změnilo. Když se večer snažil sameček vlétnout do lodžie, aby v ní jako obvykle strávil noc na bidýlku nad novým hnízdem, samička ho zahnala. zkusil to celkem třikrát, pokaždé se stejným výsledkem. Pokračovat ve čtení „Něco je v nepořádku“
Dokumentu o životě jednoho páru poštolek, na který zde chceme upozornit, je již více než deset let. Yann Le Meur, který je zapáleným amatérským ornitologem a objevuje a dokumentuje soukromý život opeřenců ve svém nejbližším okolí, ho v bretaňské obci Ploufragan začal připravovat v roce 2004. Celé následující dobrodružství popsal na svých stránkách Vivre avec les oiseaux, kde při troše štěstí najdete i jednotlivá videa. Celý dokument pak zde.