Tak už jsme viděli i druhé, vlastně první nezvěstné poštolče. Přiletělo za maminkou na horní podlážku lešení večer ve 20:52. Zjevně je v dobré kondici a létání se mu daří. Už nejen let dolů, ale i vzhůru.
Ještě horší přistání
Ráno jsme zjistili, že zmizelo i zbývající poštolče. Nejenom my, ale i samička, která se marně snažila udat hraboše (v 04:57, 06:09 a 6:30). K tomu hustě lilo. Poštolče, které zřejmě neopatrně propadlo mezi okrajem lodžie a lešením, jsme objevili v lodžii o patro níže. Sedělo tam, obráceno dovnitř a pršelo mu na záda a ocásek. V 10:45 ho konečně objevila i samička, poté co zase jednou důkladně prohledala celou lodžii, když jí promoklý sameček přinesl v 10:38 myše. Slétla dolů a nakrmila je a vypadalo to dobře, že už o něm ví, takže mu téměř v pravé poledne mohla naservírovat oběd. Pokračovat ve čtení „Ještě horší přistání“
Kolik poštolčat se vejde na špičku jehly
Dnešní den přinesl v naší lodžii a v životě poštolčí rodiny v ní sídlící řadu událostí.
Nad ránem se jednomu z poštolčat podařilo po prvém neúspěšném pokusu přistát na plastovém bidýlku, takto bývalém držáku sušáku na prádlo. Jedno z poštolčat, možná to samé, se pak před polednem vydalo na svůj první samostatný výlet z lodžie, z nějž se po čtyřhodinové nepřítomnosti dokázalo úspěšně vrátit. Brzy za ním zřejmě vyrazí i ta další, která zatím suverénně zvládají méně náročný letecký provoz – jako přelet mezi skřínkou pod oknem, policemi u dveří a zábradlím. Pokračovat ve čtení „Kolik poštolčat se vejde na špičku jehly“