O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Před osmdesáti lety vyšla knížečka Lolo a druhové. Jedním z jejích zvířecích hrdinů je ochočená poštolka Lolo a autorem její přítel Old Ještěr — básník mnoha pseudonymů (Smil z Rolničky, Ratibor Suk, Šárek B., Charvát Leo, Alter Ego, Pavel Hrzánský, Kuba Stopěruntík…. a Petr Bezruč). Pokračovat ve čtení „Lolo a Ještěr“
Ve známém českém jazykolamu „třistatřiatřicet stříbrných křepelek přeletělo přes třistatřiatřicet stříbrných střech“, ale mimo jazykolam takové hejno křepelek asi těžko potkáte. Pokud se vydáte do jižních krajů, můžete ale v době migrace od konce léta narazit na nocující hejna poštolek jižních, blízkých to příbuzných naší poštolky obecné, jejichž počet oněch pověstných 3333 může i přesáhnout (viz článek Un dortoir regroupant jusqu’à 3 500 Faucons crécerellettes dans une ville grecque publikovaný na ornitomedia.com).
To, že nastal podzim poznáme podle toho, že se poštolky začínají zajímat o to, kde budou hnízdit příští rok. Můžeme to pozorovat na těch nemnoha online přenosech z hnízd, které v tuto roční dobu ještě běží, třeba na věži evangelického kostela v Dettingen:
