O myších a poštolkách

Proč o poštolkách?

Za dávných a dávných časů, někdy těsně po roce 1986, kdy jsme se nastěhovali do nového bytu v panelovém domě v sídlišti na okraji Brna, se v naší lodžii objevily poštolky. Dlouhá léta byla jejich oblíbeným místem pro přespání a od roku 2007 zde po deset let i hnízdily. Vybraly si k tomu zastrčený kout za starou skříňkou vystrčenou do lodžie po požáru. Do jejich soukromého života se snažíme zasahovat co nejméně. V prvním roce jsme hodně fotografovali, ale již v té době jsme zakoupili první síťovou kameru a od té doby se náš kamerový park rozrostl na osm kamer, jejichž záběr takřka zcela pokrýval všechna důležitá místa poštolčí lodžie: zastrčený hnízdní kout, bidýlka na obou stranách lodžie, prostor mezi starou skříňkou a zábradlím, na němž a pod nímž poštolky přistávaly v rušné hnízdní sezóně, i protilehlý kout u dveří, který si oblíbila samička a který využívala poštolčata jako tréninkový prostor.
V roce 2016 byla poštolčí hnízdní sezóna dramaticky poznamenána stavebními pracemi spojenými s tzv. revitalizací, které se protáhly až do následujícího roku.  I když se poštolky  už v předjaří roku 2017 do lodžie opět vrátily, v roce 2017 zde nehnízdily. Stále jim však sloužila jako nocoviště. Jedna poštolčí samička takto s námi věrně strávila čas od července 2017 do dubna 2018. Pak se však objevil nový pár, který zvítězil nad dvěmi ostatními a 12. května se v lodžii objevilo opět poštolčí vejce. Poštolky ovšem už nehnízdí na původním místě, ale vybraly si jako nejlepší hnízdo bedničku na policích hned za dveřmi do lodžie.  Jak tato nová kapitola hnízdění dopadne, ukáže jen čas…

Proč o myších?

Pochopitelně proto, že je to základní složka potravy „našich“ poštolek. Ale mimo to v květnu 2009, když pršelo a pršelo a jeden člověk domácí řekl tomu druhému, že takhle to dál nejde, že poštolčí sameček už poštolčí samičce déle než den nic nepřinesl, tak onen druhý člověk domácí přivezl bílou laboratorní myš. Od té doby v člověčí kuchyni bydlí za ta léta již osmé a deváté myší individuum. Statečně plní funkci maskotů ku přivolání dostatečného množství potravy pro poštolčí rodinu. Samy nikdy skrmeny nejsou a zřejmě ani nebudou. Kdo by tak učinil se zvířetem, které má jméno, růžová ouška, ocásek a zvědavý čumáček?

O kom ještě?

Pod jednou střechou naší městské domácí kanceláře i našeho venkovského domu s námi bydlí nebo nás navštěvuje ještě další zvířena, která se nám postupně vloudila i do obsahu těchto stránek.
Zde ve městě jsou to především rorýsi, kteří se nejprve zabydleli v podstřeší nad okny na JZ straně domu. Bydlí tam s nimi ostatně i rehkové a vrabčáci, již po několik let se tam o dutinu po vypadlém kuchyňském větráku  zajímají další poštolky a pravidelným návštěvníkem je i strakapoud usilovně bušící do polysterenového obložení fasády.  Na straně JV hnízdilo až do již výše zmíněné revitalizace několik dalších párů rorýsů. V roce 2017 se pak zabydleli v novém rorýsovníku, umístěném nad okny hned vedle poštolčí lodžie.  V době hnízdění v roce 2017, kdy se zde nic moc jiného nedělo, jejich aktivity snímala jedna z našich kamer přemístěná na zábradlí lodžii. Nyní je můžete pouze zahlédnout, jak sviští kolem na záběrech kamer sledujících dění na zábradlí… Lodžie sama se těší pozornosti dalších synantropních ptáků.  Přitahuje především holuby věžáky, kteří by zde také rádi hnízdili. Jejich drzost je přitom nepřímo úměrná tomu, zda jsou poštolky doma.
Náš vesnický dům si pro trvalé bydlení vybrali rehkové, brhlíci, netopýři a kuna. Jeho dvůr i zahrada jsou plny další nejrůznější havěti, z níž část se na zimu stahuje do domu.

Co se zde o nich všech dozvíte a co zde najdete?

Basic info  Vlajka Spojeného království.

Aktualizováno 10/11/2018 18:14.