O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ paní poštolka začala používat novou důmyslnou spižní skrýš. Potravu na horší časy si schovává do škvíry mezi dvěma kovovými truhlíky na podlaze lodžie. Při pokusu o vyzvednutí zásob ovšem často zjistí, že skrýš je prázdná. Většinou proto, že jí na ukrytý proviant přišel pořádkumilovný pan poštolka a odnesl ho do své hlavní spíže. Pokračovat ve čtení „Plná a prázdná spíž“
„Náš“ pan poštolka nosí paní poštolce všelicos. Hlavně ovšem tradiční poštolčí pochoutku, hraboše. Většinou jí je předává někde poblíž vyhlédnutého hnízda, přebytky končí ve spíži, kterou má někde na protější straně ulice. Pokračovat ve čtení „Když se budí netopýři“
Aby poštolčata zdárně rostla, musí se pořádně najíst. Přísun potravy zajišťuje pan poštolka, paní poštolka má na starosti krmení. Pokračovat ve čtení „Zásobování, skladování, krmení“
Konec sezení na vejcích se očividně blíží. Samička na nich trpělivě sedí, pravidelně je obrací a občas na ně pokvokává. Pokračovat ve čtení „Koutová zásoba“
„Naše“ paní poštolka si zase jednou přinesla do lodžie hraboše. Přiletěla s ním už až skoro za tmy, takže měla problémy s přistáním. Pokračovat ve čtení „Hraboš“