Takový rorýs prožije většinu života ve vzduchu. S básnickou licencí může dokonce za letu snášet vejce:
Rorýsi, rorýsi, rorýsi
Každý rok na přelomu června a července začíná letecký provoz v okolí poštolčí lodžie houstnout. Rorýsům dorůstají mláďata tak jejich letky stále častěji prosviští kolem. Pokračovat ve čtení „Rorýsi, rorýsi, rorýsi“
Humanisté, poštolky a rorejsi
Zříceniny halené pláštěm buků a jedlí,
chmurnou hranou valů svých do kraje patřící vážně,
kterak v Ohře tichounkých vlnách zhlíží se rys váš!
Vy jste dějištěm byly mého skrovného děje,
mluvte, svědkové, nyní! Nadarmo! Němý jest kámen,
po stopách reků mých oko tu nadarmo pátrajíc bádá,
nikde ohlasu, zvěsti, památky z minulých časů,
příroda zamlklá, stromy hlaholí šumíce větrem,
poštolka s rorejsem oblétá v skřeku cimbuří trosky, Pokračovat ve čtení „Humanisté, poštolky a rorejsi“
Jednoroh, stonožka a rorýs
Jednonoh a stonožka
byli spolu na výletě
jednou v létě,
jednou v létě,
jednou v létě v neděli,
a co všechno viděli: Pokračovat ve čtení „Jednoroh, stonožka a rorýs“
A které z ptáků měl jsi rád?
Nějakou dobu jsme zanedbávali poštolčí a rorýsí poezii. Pokusíme se to napravt poštolkami a rorejsy z básně Vladimíra Holana (1905–1980) Tvé dětství ze sbírky Sbohem? : Pokračovat ve čtení „A které z ptáků měl jsi rád?“