Štítek: poštolka „naše“

Ještě dnes ráno byli tři.

Ale jedno už se moc nemělo k jídlu, vlastně kdoví, zda vůbec dnes ještě něco jedlo. Před sedmou si šlo sednout stranou od ostatních doprostřed hnízda a když pak samička přišla za minutu sedm krmit, už se nepřidalo k ostatním a odešlo do kouta. Po krmení se k němu přidala zbylá dvě poštolčata a schoulila se spolu v koutě do klubíčka. Při příštím krmení ve čtvrt na devět už nevstalo. A odpoledne, protože v přírodě nic nepřijde nazmar, posloužilo samo za potravu svým sourozencům…. Pokračovat ve čtení „Jako by nikdy ani nebylo“

Když se po třídenní nepřítomnosti vrátili domů, zjistili jsme, že poštolčata za tu dobu neuvěřitelně povyrostla. Oteplilo se a v parnu většinu dne proklimbají a samička už je v tom teple klidně může nechat i o samotě. Když přijde čas na krmení vstávají s větším elánem snad jen ráno. To vypadají opravdu jako čilá trojhlavá saň. K večeru už spíše jako ochmýřená saň na krmníku. Sameček totiž nosí jídla jako by jich stále bylo pět a samička je vytrvale vykrmuje.

Pokračovat ve čtení „Když tři jedí za pět“

Dnes dopoledne v 10:41 se vylíhlo poslední vejce. Byl krásný den, oteplilo se, sameček nosil pravidelně proviant, samička pečlivě krmila a přebytky (a nebylo jich málo) ukládala do koutů kolem hnízda. Ještě teď jsou ve škvíře mezi bedýnkou a truhlíkem minimálně tři odložení hraboši. I na stavbě byl klid, který zde vzácně panuje už od začátku týdne; jen dva dělníci lepili polystyren na nejvzdálenějším domě.

Pokračovat ve čtení „Opravdu ví nejlépe co dělat?“