O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Když už jsme si začínali myslet, že si „náš“ domácí sameček našel novou samičku, objevila se domácí samička, ta s šedým ocáskem, kterou jsme tu neviděli od 13. srpna. Přiletěla v sobotu 7. září odpoledne těsně před pátou. Pokračovat ve čtení „Návrat (paní) poštolky“
Naše lodžie byla ponechána celý týden bez dozoru domácích lidí. A tak není divu, že, když se tu poštolky po sezóně objevují méně, rozhodli se tu zahnízdit holubi. Dokonce hned dva páry. Jeden cukroval pod skříňkou, druhý v hnízdní bedýnce u dveří. Pokračovat ve čtení „Když není doma člověk domácí“
V pondělí začalo pršet a tak není příliš divu, že se brzy po obědě domácí sameček přiletěl schovat do lodžie. Bezprostředně za ním přiletěla mladá poštolka. Přistála na koši před hnízdní bedýnkou u dveří a bedlivě si prohlížela jeho obsah. Pokračovat ve čtení „Nová nájemnice?“
Ranní a večerní rozmíšky s poštolčaty, co si adoptovala „našeho“ samečka jsou u nás opravdu na denním pořádku. Samička, která v lodžii pravidelně přespává, se do toho moc neplete. Je to jen mezi poštolčaty a samečkem, který samičku každé ráno a večer navštěvuje. Dnes ovšem už i lítalo peří… Pokračovat ve čtení „Pranice s poštolčaty“
Poštolčata, která pronásledují „našeho“ samečka osvědčují velkou vytrvalost. Doufají zřejmě, že dostanou nějakého toho myše. Jsou to poštolčata neokroužkovaná, cizí. Pocházejí nejspíše z hnízda v domě na konci naší ulice. Pokračovat ve čtení „Vytrvalost myše vždy nepřináší“