O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Starší generace ještě jezdila ve vlacích, v nichž byly pod okny cedulky nabádající cestující, aby se nevykláněli za jízdy z oken. Něco podobného, poštolkám srozumitelného, bychom měli umístit na zábradlí naší lodžie. Pokračovat ve čtení „E pericoloso sporgersi“
Pokud se „naše“ poštolky rozhodnou založit si letos po loňské přestávce v naší lodžii opět hnízdo, tak se, zdá se, mají již vybráno kde: v bedničce na policích hned za dveřmi do lodžie. Výběr se projevuje řadou aktivit, které v bedničce provozují. Obvykle se na tuto po ránu osluněnou stranu přesunou hned po východu slunce. Samička už v bedničce dokonce provádí úklid:
„Kamkoli, cokoli, jakkoli, kdykoli“ – tak, pokud se nepletu, pravila Velma Hattfield. A dalo by se říci, že tak nějak to u nás teď vypadá. Ovšem u „našich“ poštolek se jedná o vážné usilí směřující ku založení hnízda a vyvedení potomstva… Pokračovat ve čtení „Kamkoli, cokoli, jakkoli, kdykoli“
Dnešní den ukázal, že poštolky, které snad opravdu chtějí založit domácnost v naší lodžii, jsou správně jarně naladěny. Sameček se vrátil hned o šesté a ráno bylo opravdu rušné, zvláště když se ukázalo že o lodžii projevují zájem minimálně tři poštolky. Pokračovat ve čtení „Kdo je kdo (a také kdo s koho)“
Na prvního dubna, jak možná ještě ne všeobecně známo, připadá mezinárodní den ptactva. Naše poštolky ho oslavili tradičně:
