I když teploty přes den nedosahují ani 10º C, tak poštolky u nás v lodžii už vyvádějí jako na jaře. Bude-li to tak pokračovat, dočkáme se snad březnových vajec… Pokračovat ve čtení „Předjarní nálada“
Rušné ráno
Cizí mladá poštolka, která navštěvuje naši lodžii to stále nevzdává. Zvláště když je hezky, přiletí i několikrát za den, hlavně po ránu, když je domácí pár doma. Mezi domácími její přílet vždy vyvolá rozruch. Zahánění vetřelce ale domácí zjevně i baví. Pokračovat ve čtení „Rušné ráno“
Vánoce nebo velikonoce?
Od zítřka za týden tu máme Štědrý den, ale u nás v lodžii to vypadá, jako by měly být velikonoce. Počasí za mnoho nestojí, samá mlha a plískanice, ale „naše“ poštolky si zřejmě vzaly do hlavy, že bude jaro.
Bigamie nebo jen nevěra?
„Naše“ poštolčí samička, ta domácí s šedým ocáskem, co u nás strávila zimu, má dva nápadníky. Ten, co se tu objevil 3.dubna se už s ní, jak se zdá, řádně spároval. Páří se spolu kdykoliv a kdekoliv… a pravidelně ji zásobuje tučnými hraboši. Pokračovat ve čtení „Bigamie nebo jen nevěra?“
Poštolčin zval ku lásce hlas
Již na základní škole nás paní učitelka Sladkovská poučila, že sameček od hrdličky se jmenuje kulásec, což jasně vyplývá z Máchova Máje:
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj. Pokračovat ve čtení „Poštolčin zval ku lásce hlas“