O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nestalo se to poprvé. Letos dokonce poněkolikáté. Na jídelním lístku našich poštolčích podnájemníků jsou – hlavně teď na jaře – naši oblíbení sousedé netopýři. Dnes na lovecké zvyky „našeho“ pana poštolky zase jeden doplatil. Pokračovat ve čtení „Netopýří problém“
Dolů, dolů, dolů. Nic jiného se nedalo dělat, Alenka tedy brzy začala znovu mluvit. „Minda se po mně jistě dnes bude shánět!“ (Minda byla Alenčina kočka.) „Doufám, že nezapomenou při svačině na její misku mléka. Mindo, drahoušku, kéž bys tu byla dole se mnou! Ve vzduchu sice, myslím, nejsou žádné myši, ale mohla bys tu chytit netopýra a to, víš, je skoro jako myš. – Ale jedí vůbec kočky netopýry?“ A tu začala být Alenka trochu ospalá a počala si odříkávat: „Jedí kočky netopýry? Jedí netopýry kočky?“ a někdy: „Jedí netopýři kočky?“ a1e jelikož, jak vidíte, nedovedla odpovědět ani na jednu, ani na druhou otázku, bylo to celkem jedno, jak ji položila. Cítila, že usíná, a právě se jí začalo zdát, že se vede za ruku s Mindou a ptá se jí velmi vážně: „Nuže, Mindo, řekni mi pravdu, jedlas někdy netopýra?“ – když tu najednou buch! – dopadla na hromadu suchého listí a bylo po pádu.
Pokračovat ve čtení „…řekni mi pravdu, jedlas někdy netopýra?“
„Náš“ pan poštolka nosí paní poštolce všelicos. Hlavně ovšem tradiční poštolčí pochoutku, hraboše. Většinou jí je předává někde poblíž vyhlédnutého hnízda, přebytky končí ve spíži, kterou má někde na protější straně ulice. Pokračovat ve čtení „Když se budí netopýři“
Přestože je letos zřejmě dostatek hrabošů, která má paní poštolka ze všeho nejradši, její jídelníček není rozhodně díky vynalézavosti a loveckému umu pana poštolky jednotvárný. Pokračovat ve čtení „Specialita pana poštolky“
Odpoledne přinesl domácí poštolčí sameček opět netopýra. Těžko říci, zda dalšího nebo toho stejného, co se samičce ráno příliš nelíbil (viz Netopýr aneb létající „myš“). Pokračovat ve čtení „Ještě jednou netopýr“