O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Rozdíl mezi prvními čtyřmi poštolčaty a posledními dvěma je stále ještě velký. Nicméně, pokud se podíváte na snímek z 1. června, kdy se vylíhlo poslední (viz Letošní benjamínek), uvidíte, že i ti dva nejmladší rostou. Pokračovat ve čtení „Malí a velcí“
Ranní a večerní rozmíšky s poštolčaty, co si adoptovala „našeho“ samečka jsou u nás opravdu na denním pořádku. Samička, která v lodžii pravidelně přespává, se do toho moc neplete. Je to jen mezi poštolčaty a samečkem, který samičku každé ráno a večer navštěvuje. Dnes ovšem už i lítalo peří… Pokračovat ve čtení „Pranice s poštolčaty“
Poštolčata, která pronásledují „našeho“ samečka osvědčují velkou vytrvalost. Doufají zřejmě, že dostanou nějakého toho myše. Jsou to poštolčata neokroužkovaná, cizí. Pocházejí nejspíše z hnízda v domě na konci naší ulice. Pokračovat ve čtení „Vytrvalost myše vždy nepřináší“
Dnes v podvečer (mezi 19:35 a 20:19) navštívila naši lodžii poštolčata. Sameček a samička byli už na noc doma na bidýlcích nad starým hnízdem a tak z toho byl pěkný poprask. Samička se příliš neangažovala, ale sameček byl velmi rozčilen a usilovně se snažil poštolčata odehnat. Pokračovat ve čtení „Poprask v lodžii“
Poštolčata od té doby, co na začátku července vyletěla z lodžie, často nevídáme. V posledních dnech jsou ale vidět a slyšet častěji. Život venku zřejmě není až tak sladký, a tak se snaží ještě něco vyloudit na rodičích. Pokračovat ve čtení „Poštolčata na rorýsovníku“