O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pokud to nevíte, tedy běh po kladině je jedna z disciplín požárního sportu. „Naše“ poštolčata v rámci leteckého treninku provaozují jeho méně známou variantu – běh po zábradlí, při němž je dovoleno pomáhat si křídly: Pokračovat ve čtení „Běh po kladině“
Dlouho to vypadalo tak, že „naše“ poštolčata to výše než na květináč v koši nedotáhnou. Dnes se ovšem rozhodla, že všechno doženou. Pokračovat ve čtení „Pozor, letím!“
Prvním krůčkem na cestě vzhůru je pro každé „naše“ poštolče od té doby, co se líhnou v novém hnízdě na policích za dveřmi, překonání bariéry mezi hnízdní bedýnkou a krabicí nebo košem vedle ní. Další metou je starý, dnem vzhůru obrácený květináč sloužící v koši jako těžítko. Pokračovat ve čtení „O skok výše“
Stává se to každoročně. Když se v životě poštolčat blíží 20 den, začne jim být hnízdo malé a tak se první odvážlivec vydá na průzkum. A tak se dnes odpoledne jedno z těch větších vydrápalo na okraj sousedního koše a seskočilo do něj: Pokračovat ve čtení „Poštolčata v koši nekončí“
Ve většině poštolčích párů mají samec a samice jednoznačně rozdělené role. V období, které právě prožíváme, on nosí potravu, ona krmí poštolčata. Pokračovat ve čtení „Ten dělá to a ten zas tohle“