O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčata, která pronásledují „našeho“ samečka osvědčují velkou vytrvalost. Doufají zřejmě, že dostanou nějakého toho myše. Jsou to poštolčata neokroužkovaná, cizí. Pocházejí nejspíše z hnízda v domě na konci naší ulice. Pokračovat ve čtení „Vytrvalost myše vždy nepřináší“
Dnes v podvečer (mezi 19:35 a 20:19) navštívila naši lodžii poštolčata. Sameček a samička byli už na noc doma na bidýlcích nad starým hnízdem a tak z toho byl pěkný poprask. Samička se příliš neangažovala, ale sameček byl velmi rozčilen a usilovně se snažil poštolčata odehnat. Pokračovat ve čtení „Poprask v lodžii“
Poštolčata od té doby, co na začátku července vyletěla z lodžie, často nevídáme. V posledních dnech jsou ale vidět a slyšet častěji. Život venku zřejmě není až tak sladký, a tak se snaží ještě něco vyloudit na rodičích. Pokračovat ve čtení „Poštolčata na rorýsovníku“
Poštolčata ještě stále občas slýcháme, jak někde poblíž loudí po rodičích něco k snědku. jedno pronásledovalo otce poštolku v pátek ráno až na bidýlko nad starým hnízdem: Pokračovat ve čtení „Vyhánění“
„Naše“ tři poštolčata vyletěla z lodžie 2. července ráno. Od té doby jsme je tu příliš často neviděli. Zjevně se jim líbí více venku nežli doma. Vlastně jsme tu neviděli naráz více než jednoho navrátilce. Pokračovat ve čtení „Návraty“