O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Prvním krůčkem na cestě vzhůru je pro každé „naše“ poštolče od té doby, co se líhnou v novém hnízdě na policích za dveřmi, překonání bariéry mezi hnízdní bedýnkou a krabicí nebo košem vedle ní. Další metou je starý, dnem vzhůru obrácený květináč sloužící v koši jako těžítko. Pokračovat ve čtení „O skok výše“
Stává se to každoročně. Když se v životě poštolčat blíží 20 den, začne jim být hnízdo malé a tak se první odvážlivec vydá na průzkum. A tak se dnes odpoledne jedno z těch větších vydrápalo na okraj sousedního koše a seskočilo do něj: Pokračovat ve čtení „Poštolčata v koši nekončí“
Ve většině poštolčích párů mají samec a samice jednoznačně rozdělené role. V období, které právě prožíváme, on nosí potravu, ona krmí poštolčata. Pokračovat ve čtení „Ten dělá to a ten zas tohle“
Rozdíl mezi prvními čtyřmi poštolčaty a posledními dvěma je stále ještě velký. Nicméně, pokud se podíváte na snímek z 1. června, kdy se vylíhlo poslední (viz Letošní benjamínek), uvidíte, že i ti dva nejmladší rostou. Pokračovat ve čtení „Malí a velcí“
Ranní a večerní rozmíšky s poštolčaty, co si adoptovala „našeho“ samečka jsou u nás opravdu na denním pořádku. Samička, která v lodžii pravidelně přespává, se do toho moc neplete. Je to jen mezi poštolčaty a samečkem, který samičku každé ráno a večer navštěvuje. Dnes ovšem už i lítalo peří… Pokračovat ve čtení „Pranice s poštolčaty“