O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Když se poštolčata učí létat, tak tím nejtěžším, co je potřeba se naučit, je přistát tam, kam má jeden namířeno. Ne vždy se to podaří. Dnes dokázala několikrát přeletět na druhou stranu lodžie, ale na bidýlko se zrovna netrefila… Pokračovat ve čtení „Nepovedená přistání“
Ze skříňky pod oknem to už není daleko na zábradlí. První poštolče na něm přistálo dnes v 5:45. Pokračovat ve čtení „Na zábradlí“
Dnešní den byl opravdu rušný. Hned časně ráno (v 5:38) se první poštolče rozhodlo začít zkoumat lodžii. Prvním cílem byla skříňka pod oknem. Pokračovat ve čtení „Za oknem“
Vysněný kraj blahobytů, kde pečení hraboši padají sami poštolkám do zobáku, možná existuje někde v poštolčích bájích a pověstech. Ve skutečném životě je letící hraboš obvykle nesen v pařátech či zobáku dravce. Občas pak hrabošův pád způsobí to, že ho poštolka upustí. To se právě přihodilo „naší“ paní poštolce dnes odpoledne. Pokračovat ve čtení „Letící hraboš“
Poté, co předposlední poštolče vyletělo do ulice, zůstalo to poslední – nejmladší Benjamínek se žlutým kroužkem – v lodžii samo. Ovšem úplně samo po zbytek dne nebylo. Pokračovat ve čtení „Sám doma“