O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ paní poštolka snesla dnes podle očekávání šesté letošní vejcem pravděpodobně poslední. Řádně na (v té době ještě pěti) vejcích začala sedět včera večer a vydržela na nich celou noc. Pan poštolka ji tentokráte strávil na bidýlku nad košem. Pokračovat ve čtení „Vejce šesté (poslední ?)“
Ráno v 7:09, když samička přiletěla vystřídat samečka, který si užíval sezení na vejcích, byla vejce ještě čtyři. Pokračovat ve čtení „Vejce páté (s rejskem)“
Tak už tu máme čtvrté vejce. Snesla ho o něco dříve oproti třetímu, ale de facto jen vyrovnala celkový harmonogram. Vejce třetí totiž předtím snesla se zpožděním zapříčiněným tím, že nerada je snáší v noci. Pokračovat ve čtení „Vejce čtvrté (pohodové)“
„Naše“ paní poštolka, pokud by se držela časového rozvrhu, měla snést letošní třetí vejce někdy v noci. To ona ale nikdy nedělá a důvodem zřejmě nebude to, že nás nechce připravit o zážitek ze sledování, Pokračovat ve čtení „Vejce třetí (ranní)“
Objevilo-li se první vejce nečekaně brzy, to druhé již snesla paní poštolka dle očekávání ve středu večer. Na hnízdo usedla v 18:19: Pokračovat ve čtení „Vejce druhé (zrzavé po tatínkovi)“