O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Že už pod samičkou přichází na svět druhé poštolče, naznačila v 10:45 vyhozená skořápka. Na poštolče samo jsme si ovšem musela počkat do příletu samečka s myšem. Je dnes docela deštivo a lov se zřejmě nedaří tak, jak by měl, a tak se objevil až v 12:42. Nedočkavá samička ovšem vystartovala předem, jakmile zahlédla, že se blíží: Pokračovat ve čtení „Vzhůru nohama“
Letošní první poštolče, které se vyklubalo dnes kolem páté hodiny ranní, dostalo své první sousto z myšáka v 7:30. Samička si předtím myše od samečka přebrala jako obvykle na zábradlí a odletěla s ním. Samečka, který samičku v době její nepřítomnosti střídá v sezení na vejcích a zahřívání poštolčat, uvítalo na hnízdě hladové poštolče zvedající hlavičku, aby je nakrmil. Pokračovat ve čtení „První krmení“
Ano, vejce jsou již jen čtyři a možná, že v době kdy toto píšeme, jsou už jen tři. Dnes ráno se totiž vylíhlo první poštolče. Samička už se s vejci nějaký ten den předtím bavila kvokáním. Dnes hned za rozednění bylo vidět, že se na vejcích více vrtí. A když takto činila těsně před pátou, tak se ve 4:57 objevila skořápka a bylo možno zahlédnout malé tělíčko snažící se dostat ze zbytku vejce. Pokračovat ve čtení „Už jen čtyři vejce“
Pokud Vás zajímá, jak se daří našemu poštolčímu páru a jejich pěti vejcí,. tak všem se daří dobře. Dny zde plynou (až na několik incidentů s holuby) klidně. Pokračovat ve čtení „Dvě poštolky a pět vajec“
Tento příspěvek bychom mohli začít podobně jako sedm trpaslíků v pohádce (zde ve verzi od Františka Hrubína):
…. hned si všimli, že tu něco není v pořádku. „Kdo odstrčil mou stoličku?“ ptal se první. „Kdo jedl z mého talířku?“ zvolal druhý. „Kdo mi nakousl můj chlebíček?“ ptal se třetí. „Kdo se tu pustil do mého medu?“ křikl čtvrtý. „Kdo jedl z mých jahůdek?“ ptal se pátý. „Kdo si bral z mých borůvek?“ zvolal šestý. „Kdo mi upil malinové šťávy?“ ptal se sedmý. „A kdo to leží na našich postýlkách?“ zvolali všichni, když se rozhlédli.